Dvojka z roku 2003 je pak ještě mnohem divočejší, brutálnější a šílenější. A není divu, protože za oběma filmy stál zkušený producent Jerry Bruckheimer a taky režisérský ďábel Michael Bay. Jednička pro něj byl debut, takže se ještě trošku hlídal, ovšem u dvojky už si dovolil natočit honičku, ve které létají po dálnicích pytle s mrtvolami a kde jsou záběry na souložící krysy.
A trojka? O té se mluvilo nějakých patnáct let a teď je konečně tady. Jenže v době, kdy se Smith pokouší o comeback, Lawrence nikoho nezajímá a Michael Bay neměl čas postavit se za kameru, kde ho nahradili mladí Belgičané Adil El Arbi a Bilall Fallah. Šance, že z toho vyleze dobrý film, moc velká nebyla a nezlepšilo se to ani po trailerech. Někdy však Hollywood dovede překvapit. A někdy i hodně příjemně.
zdroj:
Foto: Sony Pictures Entertainment
Časy se změnily. Marcusovi se narodil vnuk a on začíná přemýšlet o důchodu, Mike si odmítá připustit, že stárne a navíc do jejich života zasáhne tajemný zabiják, který oba hrdiny donutí přehodnotit spoustu věcí. Přesto si řeknou, že ještě jednou vyrazí společně do akce, protože tentokrát je to osobní.
Jenže budou muset chtě nechtě hrát trošku podle pravidel, což znamená, že musí spolupracovat s AMMO, elitní jednotkou složenou z mladých policajtů, kteří mají oba hrdiny za srandovní staříky a jsou zvyklí řešit věci trošku elegantněji než Mike s Marcusem. Jenomže když dojde na střílení, rychle se ukáže, že tihle dva veteráni ještě ani zdaleka nepatří do starého železa. V Miami bude zase jednou veselo.
zdroj:
Sony
Mizerové navždy jsou skvělí. Píšu to co nejdřív, abyste měli čas se s tou informací vyrovnat, protože popravdě po letech příprav a nepříliš povedených trailerech člověk moc nečekal. Důvěru nevzbuzovala ani jména neznámých režisérů a ani aktuální herecká kondice obou hlavních hvězd. Zkrátka jsem moc nečekal, stejně jako zbytek světa.
A proto mám taky sakra velkou radost, že mě třetí Mizerové tak překvapili. Adil El Arbi a Bilall Fallah možná nezvládají akci tak, jako kdysi Michael Bay, jenže to byl (a snad ještě je) jeden z nejlepších režisérů akčních filmů vůbec, takže by byl zázrak, kdyby se jim povedlo ho překonat. Na druhou stranu to, co předvádí, se bez problémů dá řadit k vysokému hollywoodskému nadprůměru.
Efektní zpomalovačky, velké výbuchy, originální nápady (tu motorku, co ukradnou v půlce Mike s Marcusem, budete chtít taky) a nádherně výrazné barvy jsou „mizerovštější“ než cokoliv, co jsme od dvojky Mizerů mohli vidět. Oba mladí filmaři navíc zvládají stylově a krásně prodat i samotné Miami a navodit tu správnou bayovskou atmosféru města, kde žijí jen styloví drsňáci, krásné ženy a každý druhý člověk jezdí minimálně v Porsche. Třetí Mizerové audiovizuálně bez problémů drží krok s tím, co před lety dali světu Bruckheimer s Bayem.
zdroj:
Sony
Hlavními hvězdami tu jsou ovšem herci. Smith a Lawrence se k rolím, které je vystřelily ke hvězdám, vrátili s očividnou chutí a je radost je sledovat. Akce je fajn, v případě trojky Mizerů však stačí, aby ti dva seděli v autě a mluvili. Jejich vzájemné popichování, rýpavost a hláškování totiž působí naprosto přesvědčivě, přirozeně a opravdově.
Ti dva se na návrat svých superpolicajtů z Miami evidentně těšili a neskutečně si to před kamerou užívají. Svoje charaktery znají, zároveň je baví hrát si s tím, jak se jejich hrdinové během sedmnáctileté pauzy změnili. Vážně si nevzpomínám, kdy bych viděl herce, kteří si své role užívají s tak nehranou a upřímnou chutí. A strašně příjemně se na to dívá. Díky Lawrencovi se Smithem jsou Mizerové zábavná, vtipná a neskutečně pohodová podívaná i v momentech, kdy připomínají spíš trošku brutálnější sitcom než akční film.
Mizerové navždy mi jednoduše udělali radost. Je to totiž přesně takový film, v jaký jsem optimisticky doufal, ale realisticky nevěřil, že může vzniknout. Zachovává si bayovský styl, zároveň se nebojí posunout hrdiny trošku dál a reagovat na to, že už mají své roky. Má parádní akční scény, přitom zvládá být i strašně příjemnou komedií.
Je sexy a hravý, vizuálně dravý a moderní, přitom však zůstává věrný atmosféře prvních dvou filmů. Mluvit o nejlepším akčňáku roku v půlce ledna je samozřejmě trochu předčasné, ovšem vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby jím Mizerové navždy byli i za dvanáct měsíců.
