Zaprvé rozjel kanál Disney+, kde touhle dobou končí třetí komiksový seriál, v němž řádí Loki, takže fandové neměli pocit, že by se nic nedělo. A zadruhé Black Widow je z logických důvodů vysvětlených v Avengers: Endgame prequel. Jako takový tedy nemohl přijít s žádným zvratem, který by celé MCU obrátil vzhůru nohama. To ale nevadí, protože Black Widow má co nabídnout i bez toho, že by přepisovala filmové světy. Alespoň to tak tedy zpočátku vypadá.
Black Widow se odehrává po Captain America: Občanská válka, kde se hrdinové malinko rozhádali, dali si solidně po tlamě a půlka z nich skončila ve vězení. Natasha Romanoff ale ne. Je to špiónka a profík, takže nemá problém být pár kroků před svými pronásledovateli a má celkem klid. Teď se schovává v Norsku uprostřed divočiny, a právě tady ji dožene minulost, na niž se pokoušela zapomenout.
Myslela si totiž, že před lety zabila muže, jenž vyráběl z mladých dívek dokonalé vražedkyně. Natasha byla konec konců jedna z nich, ovšem vypadá to, že její cíl před lety přežil. Černá vdova tak musí dokončit to, co kdysi začala a musí se tak vrátit do světa, který už dávno opustila. A k lidem, které brala skoro jako rodinu, ale dnes neví, jestli jim vůbec může věřit.
Upřímně z první třetiny Black Widow jsem byl nadšený. Jakoby si v Marvelu řekli, že se všechny ty předchozí komiksovky celkem povedly, ale že přišel čas zkusit něco trošku jiného. Black Widow má vlastní ksicht, inspirace v Jasonu Bourneovi, Mission: Impossible nebo novějších bondovkách je evidentní, a to zdaleka nejenom v akci.
Ta je drsnější a fyzičtější a o dost jinak a o dost lépe tu fungují i postavy. Natasha, její stará známá Yelena i všichni ostatní z jejich starého života sice dovedou zabíjet bez mrknutí oka, taky jsou ovšem vnitřně rozervaní, nejistí a zdeptaní lidé, které jejich práce semlela víc, než se na první pohled zdá. Black Widow díky tomu dovede být v prvních pětačtyřiceti minutách nečekaně dospělá, temná a velmi sebevědomá podívaná. Problém je, že film má dvě hodiny.
V jednu chvíli jsem měl pocit, jako kdyby někdo přišel na plac a přehodil výhybku. Ne o sto osmdesát stupňů, ale o nějakých devadesát by to být mohlo. V okamžiku, kdy se na scéně objeví další lidé z minulosti hlavní hrdinky a děj se přesune na Sibiř, jakoby začal jiný film. Ne nějak zásadně horší, avšak takový… marvelovsky obyčejný.
Začne se objevovat humor, ubere se na vážných tématech a Black Widow se celkem náhle promění ze seriózní a velmi dobře fungující špionážní podívané na další plus mínus rutinní marvelovku. Netvrdím, že to je vyloženě špatně, jen mě zkrátka mrzí, že Black Widow na začátku ukázala, že není potřeba, aby komiksovky od Marvelu hrály nutně na jistotu, že můžou nabídnout i něco trošku jiného a neokoukaného, ale jako kdyby se někdo bál dotáhnout to do konce. A bál se, že divák ve skutečnosti o nějaké novinky nestojí.
zdroj: Falcon
Potíž jsem měl nečekaně i s akcí. Přiznám se, že na Black Widow jsem se hodně těšil i proto, že jsem doufal v podobně efektní bitky jako u Návratu prvního Avengera, bohužel se tu mnohem víc stříhá a bitky se až nepříjemně často mění v chaos. Zamrzí to, Marvel má v tomhle navíc, což už mnohokrát ukázal.
Ovšem bacha, nechci, abych zněl nespokojeně. Největším problémem Black Widow totiž není, že by v ní něco bylo vyloženě špatně, ale že ukazuje, o kolik lepší by mohla být, kdyby se tvůrci nebáli vystoupit ze svého vlastního stínu. Občas se nějaké ty větší ambice objeví i v jinde než na začátku a minimálně konfrontace s hlavním zloduchem nabízí celkem zajímavá témata k přemýšlení a najít v ní odkazy na současné společenské problémy není úplně těžké.
zdroj: Marvel Studios
Black Widow je mnohem feminističtější než třeba Harley Quinn, avšak zároveň ve snaze něco sdělit nebo komentovat mnohem umírněnější a méně agresivní. Pořád má jít o akční podívanou, ne o film, jehož tvůrci by chtěli v jedné chvíli shodit lavinu na sibiřskou věznici a o pár minut později sebevědomě tvrdit, že přišli na to, jak vyřešit problém se sexuálním obtěžováním.
Black Widow je fajn. Víc fajn, než by mohlo tříhvězdičkové hodnocení naznačit. Potíž tkví v tom, že v jistých částech dovede být výrazně lepší než v jiných a že i když se člověk v těch „méně povedených“ nenudí, celou dobu musí nutně přemýšlet o tom, proč to nebylo dobré celé. Marvel by měl být odvážnější, ale bojí se sám sebe a podceňuje svoje diváky. Až s tím přestane, může začít do světa posílat ještě lepší filmy, na které očividně má.