Tomb Raider s Alicií Vikander si nakonec vydupal dvojku, na které se teď začíná pracovat, loňský Detektiv Pikachu v kinech slavil solidní úspěch a Ježek Sonic měl v zámořských kinech víc než povedený start a zatím to vypadá, že půjde o slušný hit. Je to však i dobrý film?
Rovnou řeknu, že ano. Ale zas kvůli tomu nebouchejte šampaňské. Ježek Sonic je fajn, ale počítám, že za půl roku si na něj nevzpomene nikdo krom hardcore fandů, kteří mají tetování modrého ježury schované na nějakém hodně intimním místě na těle, nebo prckové. Čímž ho ovšem nechci vůbec nijak shazovat. Jen jde o to, že Ježek Sonic je spíš solidně natočené spotřební zboží a vyrážet do kina s tím, že dostanete nějakou zásadní podívanou, by byla docela velká chyba. Ježek Sonic chce být totiž především rodinným filmem a teprve až potom cílí na hráče.
zdroj:
Paramount Pictures
Modrý Ježura byl už jako prcek dost ukecaný, paličatý a dělal si co chtěl. A právě kvůli tomu skončil na Zemi, kde se musí ukrývat. Moc dobře totiž ví, že jakmile se svět kolem něj dozví o tom, že dovede být rychlejší než stíhačka, objeví se někdo, kdo se bude chtít jeho schopnosti zmocnit. Takže žije v jeskyni kousek od anonymního zapadákova uprostřed Ameriky, kde se nikdy nic zajímavého neděje a místní šerif se zabývá spíš čištěním okapů u svých sousedů než bojem s pašeráky drog.
Prostě je to díra. Nudné místo, kde se dá dobře schovat. Jenže Sonic se tu nudí a jednou malinko ztratí nervy a povede se mu doslova zhasnout půl Ameriky. Najednou po jeho zapadákově běhá armáda, a především doktor Robotnik. Majitel nejdivnějšího kníru široko daleko, génius a prvotřídní magor, který když odhalí existenci modrého mimozemšťana, tak se rozhodne udělat všechno pro to, aby se ho zmocnil. Sonic tak musí spojit síly s místním šerifem a zdrhnout do bezpečí. A to je vlastně všechno.
zdroj:
Paramount Pictures
Pokud by si někdo chtěl stěžovat na to, že Ježek Sonic se odklání od svých herních kořenů, tak by si měl uvědomit, že ty herní kořeny vypadají tak, že ježura rychle běhá po barevném světě a sbírá kolečka. Kolem toho se film, který má trvat devadesát minut, dá postavit jen těžko.
Filmový Sonic je tak nakonec úplně obyčejná a podle šablony natočená rodinná podívaná, v níž jde o to usadit na jedno místo svérázného hlavního hrdinu (modrý ukecaný a hyperaktivní sympaťák) s nějakým člověkem (co možná nejobyčejnější a trošku moc vážný, ale nakonec taky sympaťák) a nechat je někam dojet a tam něco udělat. A musí se u toho bavit děti, nesmí se u toho nudit jejich rodiče, mělo by to ideálně kombinovat humor a akci a nebýt moc dlouhé. No a režisér Jeff Fowler to všechno zvládl namíchat tak, aby to fungovalo.
zdroj:
Paramount Pictures
Originalitu v Sonicovi budete hledat jen těžko. Vtipy jsou víceméně předvídatelné, akce je solidní (i když třeba x-menovské scény s rychlíkem Quicksilverem byly o řád lepší) a šlape to, takže se člověk nenudí. Sonic a jeho lidský parťák James Marsden jsou sympaťáci, takže i když značnou část filmu stráví v autě a jen si povídají, dobře se na to kouká. A navíc jim jde po krku Jim Carrey.
Ten na roli kývl především proto, že jeho dcera je Sonicovou fanynkou, ale i tak si evidentně užívá, že může zase hrát ze řetězu utrženého excentrického cvoka. Blbý a blbější nebo Ace Ventura jsou samozřejmě jinde, Carrey tu ovšem i ve svém pokročilejším věku ukazuje, že co se fyzické komedie a především srandovního ksichtění týče, pořád patří v Hollywoodu k absolutní špičce.
Sonicovi by šlo vytknout spousta věcí. Od detailů, jako jsou občas trošku slabší triky a zmíněná akce, která mohla být přeci jen o trochu lepší, až po totální absenci originality a minimum nových nápadů.
Ale ono se na to dobře kouká, ať už jste ježourovi fanoušci, nebo ho prakticky neznáte. Film má rychlé tempo, šlape, režisér dovede dávkovat humor v těch správných dávkách a když to celé skončí, budete mít pocit, že tu hodinu a půl strávenou v kině jste se vlastně příjemně bavili. Nic víc, nic míň. Mně to ovšem stačilo. A když dorazí za pár let pokračování, jako že je k němu nakročeno, rád si na něj zase zajdu.
