Když v jejich činžovním domě v Upper West Side v New Yorku dojde k záhadnému úmrtí, rozhodnou se spojit a vytvořit vlastní podcast, který by dokumentoval jejich vyšetřování. Cestou narážejí na tajemství, lži, zvraty, které je, a nakonec i nás, diváky, udržují v napětí.
Jen vraždy v budově vytvořili Steve Martin a John Hoffman, kteří jsou také výkonnými producenty spolu s Martinem Shortem, Selenou Gomez, Jamie Babbittem a Danem Fogelmanem. Hereckému obsazení vévodí Martin, Short a Gomez jako Charles, Oliver a Mabel - tři cizinci, kteří se stanou nepravděpodobnými přáteli a partnery při řešení zločinu.
Trojice má skvělou chemii a podává zábavné a procítěné výkony, které vyvažují humor a drama. Martin hraje bývalého televizního detektiva, který se potýká s osamělostí a pocitem viny; Short hraje vymydleného broadwayského režiséra, který se potýká s finančními a rodinnými problémy; Gomez hraje tajemnou mladou ženu, která skrývá temnou minulost.
Jednou z předností celého seriálu je úžasně příjemný vizuální styl zachycující kouzlo a eleganci New Yorku. Tvůrci se nebojí využívat zářivé barvy, stylové kostýmy, nepředvídatelné kulisy a kreativní kameru, čímž vytváří osobitou estetiku odpovídající tónu příběhu. Za krátkou zmínku stojí i velice povedený soundtrack, především s jeho sympatickou úvodní melodií.
zdroj: Hulu
Další silnou stránkou je pak především chytrý scénář, který vzdává hold klasickým whodunitům a zároveň nabízí svěží a moderní pojetí tohoto specifického subžánru. V seriálu se totižmísí komedie s napětím a prakticky vždycky to funguje na výbornou. Dojde tu ale často i na témata jako je přátelství, osamělost, identita a důvěra, a to prostřednictvím vývoje postav. Tvůrcům se daří udržovat diváky v napětí až do konce díky překvapivým dějovým zvratům a odhalením.
Druhá série je pak ještě lepší než první, byť se zní, logicky, vytrácí onen moment překvapení a objevování něčeho zbrusu nového. I ve druhé sezóně sledujeme Charlese, Olivera a Mabel, kterak se zapletou do dalšího případu vraždy v jejich oblíbeném domě. Tentokrát se musí vypořádat s Bunny Folgerovou, bohatou společenskou smetánkou, která je vydírala, Teddym Folgerem, jejím synem, který se chce Charlesovi pomstít, Janem, konkurenčním moderátorem podcastu, který je chce odhalit, a Oscarem, bývalým přítelem Mabel, který se s ní chce znovu sblížit. Jen vraždy v budově je plný humoru, napětí a emocí, které vás udrží v napětí až do konce.
Postavy jsou zábavné a roztomilé i v druhé sezóně, kde musí opět řešit zločiny a překonávat své osobní problémy. Navíc mezi nimi funguje skvělá chemie, díky které jim budete fandit. Také se zde objevují i sympatické hostující hvězdy, jako je Nathan Lane v roli Teddyho Folgera, Tina Fey jako Jan, Sting v roli sebe sama a další.
Ti svými výkony dodávají příběhu více zábavy a dramatičnosti. Nathan Lane je obzvlášť dobrý v roli Teddyho Folgera, pochybného obchodníka, který se mstí Charlesovi za to, že mu zničil život. Je hrozivý a manipulativní, když se snaží na Charlese hodit vraždu Bunny. Skvělá je také Tina Fey v roli Jan, chraplavé moderátorky podcastu, která se snaží sabotovat Charlesův, Oliverův a Mabelin podcast. Je vtipná a sarkastická, když se jim a jejich vyšetřování vysmívá.
Jen vraždy v budově má krásný vizuální styl, díky němuž New York vypadá jako pohádka. Tvůrci tu používají jasné barvy, efektní kostýmy, roztomilé kulisy a úžasné záběry, které vytvářejí jedinečný vzhled odpovídající náladě příběhu. Za zmínku stojí také osobitý, funkční, a především povedený soundtrack, který obsahuje písně Seleny Gomez a dalších umělců, které se k jednotlivým scénám dokonale hodí.
zdroj: Hulu
Jen Vraždy v budově jsou jedním z těch možná ne nejlepších, ale určitě nejpříjemnějších aktuálních seriálů. Je chytrý, vtipný, poutavý a má vše, co od mysteriózního komediálního dramatu chcete: vtipné dialogy, chytré zvraty a sympatické postavy.
Jisté podobnosti s oblíbenou detektivkou Na nože od Riana Johnsona se tu ubránit nejde, což je, minimálně za mě, pozitivní přirovnání. Obě to jsou totiž populární komedie a dramata točící se kolem vraždy, a obě díla zaujala diváky svými chytrými zápletkami, vtipnými dialogy a zajímavě vykreslenými postavami. Dalším aspektem, kterým tato dvě díla vynikají, je však jejich osobitý vizuální styl. Jak Na nože, tak Jen vraždy v budově mají osobitý a přitažlivý vizuální styl, který umocňuje jejich příběhy a vytváří velice příjemnou atmosféru.
Jednou z vizuálních podobností mezi Na nože a Jen vraždy v budově je použití jasných barev. Obě díla používají zářivé barvy, které kontrastují s temnými tématy vražd a podvodů. Například v díle Knives Out je použita pestrá paleta červené, žluté, modré a zelené, která zdůrazňuje výstřednost a rozmanitost rodiny Thrombeyových. Kostýmy, rekvizity a kulisy jsou sytě barevné a strukturované, což vytváří živý a dynamický vzhled. Podobně i Jen vraždz v budouvě používá jasné barvy, aby zdůraznil humor a osobitost svých postav. Seriál využívá pastelové, neonové a metalické barvy k vytvoření rozmarného a nepředvídatelného vzhledu. Kostýmy, rekvizity a kulisy jsou také barevné a detailně propracované, což vytváří zábavný a hravý vzhled.
Další vizuální podobností je použití efektních kostýmů. Obě díla využívají propracované kostýmy k vyjádření charakterových vlastností a společenského postavení svých postav. Například v Na nože se objevují různé styly oblečení, které odrážejí různý původ a osobnost členů rodiny Thrombeyových. Kostýmy se pohybují od elegantních obleků a šatů až po ležérní svetry a džíny, což mezi nimi vytváří kontrast. Podobně se v Jen vraždy v budově objevují různé styly oblečení, které odrážejí odlišný vkus a životní styl postav. Kostýmy sahají od elegantních kabátů a klobouků až po výstřední bundy a šály, čímž mezi nimi vytvářejí kontrast.
Třetí vizuální podobností je použití roztomilých, propracovaných a sofistikovaných kulis. Obě díla využívají propracované kulisy k vytvoření jedinečného prostředí pro své příběhy. V Na nože se nachází působivé sídlo, které slouží jako hlavní dějiště příběhu. Sídlo je plné složitých detailů, jako jsou obrazy, sochy, knihy, nože a další, což vytváří tajemný a fascinující vzhled, se kterým si tvůrci navíc ještě chytře hrají. Podobně je tomu i v Jen vraždy v budově, kde je hlavní lokací příběhu elegantní bytový dům. Budova je plná taktéž promyšlených detailů, jako jsou tapety, koberce, nábytek, výtahy a další, což vytváří útulný a přívětivý vzhled. A ve druhé sezóně se navíc začíná s proprietami budovy samotné pracovat mnohem víc než v sezóně první.
zdroj: Vertical Entertainment
Závěrem lze říci, že obě díla mají mnoho vizuálních podobností, které z nich dělá velice atraktivní, osobitá, a především příjemná audiovizuální díla. Oba také ukazují, že mysteriózní komediální dramata mohou být zábavná a stylová, aniž by ztratila napětí a intriky.
