Kinga mají rádi jak fandové knižních hororů, tak i hollywoodští hlavouni. Jen letos jsme se dočkali čtyř filmů podle Kingových děl, solidního Řbitova zvířátek, nepříliš povedeného Ve vysoké trávě a To Kapitola 2, které bylo o řád horší než jednička, ovšem téměř půlmiliardové tržby asi nikoho z tvůrců neurazily.
Teď tu máme Doktora Spánka a já si dovolím říct, že jde o nejlepší film podle Stephena Kinga minimálně za letošní rok. Ale ještě než vyrazíte do kina, čtěte dál. Existuje šance, že tenhle film není úplně pro vás.
Doktor Spánek navazuje na Kingovo starší Osvícení. Nebo by se spíš mělo napsat, že navazuje na Osvícení Stanleyho Kubricka. Jeden z nejlepších a nejdůležitějších filmařů všech dob natočil v roce 1980 mrazivý (doslova) horor o jednom tajemném hotelu Overlook, po kterém se projíždí malý Danny Torrance na tříkolce a občas vidí jeho mrtvé obyvatele. A jeho táta Jack Nicholson tu přijde o rozum a pokusí se zbytek rodiny rozsekat na kusy sekyrou.
Není divu, že Danny, jenž tehdy i s maminkou přežil, je dnes troska. Pořád vidí duchy, naučil se s nimi však bojovat, přesto se v dospělosti pokouší držet svou schopnost „záření“ na uzdě s pomocí chlastu. To platilo dlouhá léta, teď se však situace změnila. Danny se přestěhoval na východ USA, našel si nové přátele a práci, přestal pít, duchové ho nechávají na pokoji a vypadá to, že bude moci konečně žít jako normální člověk. Ale ne.
Na scéně se totiž objevuje tajemná sekta, kterou vede krásná a nelítostná Rose a ona i její parťáci se živí lidmi, jako je Danny a jejich zářením. A teď mají chuť podat si malou Adru a jediný, kdo ji může zachránit, je právě Danny. A možná, že tím zachrání i sám sebe, protože se bude muset postavit svým démonům…
Pokud jste původní Osvícení nikdy neviděli, měli byste udělat dvě věci. Zaprvé se na něj hned podívejte, protože je boží. A zadruhé nechoďte na Doktora Spánka, protože si ho moc neužijete. Mike Flanagan na Kubrickův opus navazuje nejen příběhově a návratem starých hrdinů, ale i audiovizuálně a v poslední čtvrtině se dokonce vrací i na místa, kde se Osvícení odehrávalo a pokud Osvícení neznáte, nebudete moc tušit, co a proč se na plátně děje.
Tvůrci se do nějakého velkého vysvětlování nepouštějí. Ještě důležitější však je, že Doktor Spánek vlastně není ten klasický horor, kdy na diváka/hrdiny každou chvíli vyskočí bubák. Jde spíš o hodně hutné a temné nadpřirozené drama, které se točí hlavně kolem neschopnosti vyrovnat se s traumatem z dětství, což může být mnohdy děsivější než duchové.
Ewan McGregor je v roli Dannyho vynikající a režisér Flanagan mu dává dost prostoru na to, aby se mohl při proměně z lidské trosky do víceméně sebevědomého člověka a později i hrdiny pořádně rozjet. Stopáž 152 minut znamená, že se nemusí nikam spěchat a z Dannyho se tak stává jeden z nejzajímavějších kingovských hrdinů.
Pokud jste ale nabyli dojmu, že tenhle film je vlastně jen a pouze o něm a o jeho minulosti a že se u něj nebudete bát, není to úplně pravda. O klasickém strachu se tu mluvit moc nedá, Flanagan se ovšem ani nepokoušel o běžný horor. Jeho Doktor Spánek působí spíš znepokojivě (skvěle se tu pracuje s kamerou a zvuky) než vyloženě děsivě. Chce se dostat pod kůži, ne vystrašit nějaký hlasitým BAF. A mě osobně to hodně bavilo.
zdroj: Vertical Entertainment
Bohužel samozřejmě ani tahle kingovka není bez chyb. Dvě a půl hodiny pomalejšího tempa můžou být pro část diváků problém, stejně tak fakt, že Flanagan se snaží, ale jeho pokusy navazovat na Osvícení prostě musely skončit porážkou na body, protože Kubrick byl jako režisér někde jinde. Osobně bych uvítal trošku lepší práci se záporáky. Rebecca Ferguson je sice jako Rose skvělá, celá její parta na mě však extra děsivě nepůsobila a ani scéna s malým baseballistou, o které se asi chvilku bude mluvit, mě na zadek neposadila.
Doktor Spánek je zkrátka silnější v těch dramatických momentech než v těch hororových. Je to dospělý film pro dospělé diváky, kteří se raději nechají pomalinku stahovat do temnoty, než děsit lekačkami. Po druhém hororu s klaunem Pennywisem, kde těch lekaček bylo asi o čtyřicet víc, než by bylo záhodno, mi tenhle návrat ke komornějšímu a pomalejšímu vyprávění, co se nebojí jít víc do hloubky, udělalo vážně radost. Doktor Spánek je dobrý a sebevědomý film a řadí se k těm nejlepším kingovkám posledních let.