Došlo mu prý, že tyhle filmy točit nechce. Že proti Troje a jejím tvůrcům vůbec nic nemá, ale že se teď hodlá věnovat hlavně projektům, které zajímají jeho samotného.
To často říká prakticky každý herec, jenže Pitt to splnil a hlavně z tohohle rozhodnutí těží nejen on, ale i diváci. V roce 2014 získal Oscara v kategorii Nejlepší film díky tomu, že byl producentem dramatu 12 let v řetězech a před dvěma lety si došel i pro hereckou sošku za Tarantinovo Tenkrát v Hollywoodu. Pitt je díky pečlivému výběru projektů a faktu, že prostě točí to, co ho zajímá nebo baví, pořád jednou z největších hollywoodských hvězd. A i když asi nikdo nepočítá s tím, že by dalšího Oscara dostal právě za Bullet Train, je zároveň i evidentní, proč do tohohle projektu šel. A proč mu tak sedí. Prostě se tu baví.
V Bullet Train si zahrál nájemného vraha jménem Beruška. Poslední dobou ho provází smůla, a tak kývne na jednoduchou fušku. Má nastoupit do japonského rychlovlaku, najít v něm malý kufřík a na další zastávce s ním vystoupit. Jednoduché? Jen na první pohled. Spolu s ním totiž jedou ve vlaku i dva britští zabijáci, tajemná mladá dívka, která se jen tváří jako nevinná školačka, a pár dalších smrtelně nebezpečných lidí. A není náhoda, že se tu sešli. A bude to mnohem horší, protože brzy dojde i na ruského šéfa největšího gangu v Japonsku, samuraje a na staré křivdy, kvůli nimž se bude zabíjet…
S trochou snahy by z téhle zápletky šel udělat poctivý akční thriller. Dokonce to jednu dobu bylo v plánu, ale časem se scénář přepsal do trošku jiné podoby. A z Bullet Train se stala komedie. Ovšem komedie velmi specifická. Ve vlaku plném zabijáků to bez toho násilí pochopitelně nejde, takže dojde na hodně bitek i střílení, které je natočené tak, jak to v Hollywoodu umí málokdo.
Aby ne, když za kamerou seděl David Leitch, dlouholetý kaskadér (několikrát zaskakoval i za Pitta), tvůrce prvního Johna Wicka a filmů jako Atomic Blonde: Bez lítosti nebo Hobbs a Shaw. Dnes v Hollywoodu platí, že pokud chcete dobrou akci, je jen pár lidí, jimž byste měli zavolat. A jméno Davida Leitche byste na tomhle seznamu našli hodně vysoko. Takže bitky jsou hodně kreativní, nápadité i fyzické, zároveň ale originální a nečekaně vtipné. Nikdo totiž netvrdí, že násilí nemůže být legrační.
Pochopitelně k tomu přispívá i scénář, který dovede být hodně vychytralý a zvratů je v něm tolik, že by to vystačilo na pět detektivek. Zároveň si však jsou tvůrci vědomi toho, že všechno, co se v Bullet Train děje, je (a má být!) lehce absurdní.
Celkově tahle kombinace akce, překvapení a osobitého a mnohdy hodně černého humoru připomíná filmy Guye Ritchieho jako Podfu(c)k nebo novější Gentlemany. Nikdy netušíte, co se bude dít za pět minut. Tvůrci jen pomalu šlapou víc a víc na plyn a vy se s postupující stopáží musíte smířit s faktem, že v Bullet Train se může stát vážně všechno.
David Leitch, který má krom akce díky dvojce Deadpoola dost zkušeností i s tím humorem, se tu však nečekaně projevuje i jako vcelku schopný vypravěč dramatických příběhů. Najde se tu dost momentů, kdy příběh děj osobnějších, temnějších nebo vážnějších tónů a Leitchovi se daří je prodávat a střídat tak humor se serióznějším pojetím. U bývalého kaskadéra, jenž zatím jako režisér hlavně „baví“ a větší ambice nikdy nejspíš neměl, to je příjemné překvapení.
zdroj: Falcon
Bullet Train díky svižné režii, vychytralému scénáři a s chutí hrajícím hercům (krom Pitta je výtečný i Aaron Taylor-Johnson) rychle utíká. Přesto by možná nebylo od věci ho trošku zkrátit, protože mu ke konci před závěrečnou konfrontací přeci jen malinko dochází dech.
A závěrečná scéna plná triků by si taky zasloužila lepší péči. Celkově jde ale o velmi fajn podívanou, která většinu času skvěle šlape, nebojí se hrát si s žánry a náladami a nabízí spoustu efektních bitek, černého humoru i napětí. Po nepříliš vydařených upoutávkách je to tak velmi příjemné překvapení. Kéž by podobných bylo víc.