V roce 2018 už byly marvelovky zajetou značkou, přesto úspěch Black Panthera mnohé překvapil. Po starším a na jiné publikum cíleném Bladeovi jde o první velkou komiksovku, v jejíž hlavní roli je hrdina s tmavou barvou pleti. A ukázalo se, že minimálně v Americe na někoho takového čekají davy fanoušků. Tržby překonaly miliardu, z Chadwicka Bosemana se stala hvězda a měla ho čekat zářivá budoucnost nejen v marvelovkách. Jenže nastupující superstar a velký sympaťák podlehl v pouhých třiačtyřiceti rakovině. Takže co dál? Zrušit pokračování nedávalo smysl, přeobsadit hlavního hrdinu by nebylo příliš uctivé, a tak se tvůrci rozhodli Black Panthera nechat zemřít i na plátně.

Právě okolo smrti krále T'Chally se točí značná část pokračování. Respektive točí se okolo truchlení. Loučení s králem a svým způsobem i s jeho představitelem, je emotivní a funkční i pro příběh. Wakanda náhle vypadá v očích zbytku světa slabá. Přišla o svého ochránce a nikdo si není jistý, co se bude dít dál. Svět touží po vibraniu, vzácném kovu, který se dá najít jen a pouze ve Wakandě, na trůn usedá T'Challova matka Ramoda a hned ji čeká nepříjemný problém. Ukáže se totiž, že vibranium se ukrývá i na dně oceánu, jenže při pokusu vytěžit ho o sobě dala vědět civilizace ukrývající se celá tisíciletí před lidstvem. A ani v nejmenším netouží po tom, aby se o ní suchozemci dozvěděli. A když na to přijde, jsou odhodlaní zbytku světa vyhlásit válku. Wakanda se musí rozhodnout, na čí stranu se postaví…

zdroj: Foto: Marvel

Režisér Ryan Coogler opět servíruje audiovizuálně hodně zajímavou podívanou, kdy mixuje tradiční africké prvky s futuristickým designem a tentokrát do toho díky účasti nových záporáků míchá ještě něco z Aztéků. Vypadá to krásně a on si z pozice režiséra umí pohlídat, aby ty nejepičtější a nejvelkolepější momenty dovedl prodat. Přílet do Wakandy, první návštěva podvodního města, ale třeba i jen hraní si s kostýmy v komornějších scénách na americké univerzitě dělají i z dvojky Black Panthera film, u kterého je na co se dívat prakticky v každém záběru. Jednička dostala Oscary za výpravu i kostýmy a pokud na ně dojde i tentokrát, vůbec mě to nepřekvapí. Vypadá to zkrátka opět krásně.

zdroj: Foto: Marvel

Trošku problém ovšem je, že se v tomhle krásném světě neodehrává zase tak zajímavý příběh. Nebo jinak, příběh zajímavý je a to hodně, ale jeho podání není úplně šťastné. Už dlouho před premiérou bylo jasné, že Black Panther: Wakanda nechť žije se bude muset nějak poprat se smrtí Chadwicka Bosemana a i když se povede jeho absenci vyřešit vcelku elegantně, samotné truchlení tu zabírá víceméně hodinu. Ne že by se tu hodinu v kuse brečelo a vzpomínalo, dostaneme i solidní akci jako útok na výzkumnou loď, většina hrdinů tu však spíš než novou globální hrozbu řeší svoje emoce a snahu vyrovnat se se smrtí blízké osoby. Nic proti tomu, kdyby se to přeskočilo, působilo by to přinejmenším divně. Ale v tomhle případě to vede k nepříjemnému problému.

zdroj: Foto: Marvel

Po hodině, která je opravdu složená hlavně z brečení, vzpomínání a debat o nejisté budoucnosti, se druhý Black Panther konečně promění v tradičnější komiksovku plnou velkolepé akce, bitev armád i efektních bitek jeden na jednoho. Jenže to přijde příliš pozdě a Coogler jakoby se po „truchlící“ hodině pokoušel dohnat to, na co v první části neměl čas. A vzhledem k tomu, že tu dostává mnohem víc prostoru T'Challova sestra Shuri a musí projít celkem zásadní charakterovou změnou a že dorazí několik nových více či méně důležitých postav, působí to celé nakonec hrozně uspěchaně. Coogler pádí dopředu bez ohledu na to, že kvůli tomu trpí postavy i některé dějové linky. Občas vykoukne snaha udělat z dvojky Black Panthera politický thriller (a mohl by být dobrý, jak naznačí těch několik scén), jindy se tu pracuje s šedou zónou a záporákem, jenž by s na větším prostoru mohl být mnohem komplexnější a zajímavější, ale celkově je tu spousta věcí dotažená jen jaksi napůl. Wakanda nechť žije trvá dvě a půl hodiny, přesto to vypadá, jako kdyby tvůrci neměli dost času na to, aby řekli pořádně všechno, co chtěli.

zdroj: Falcon

Je to trochu škoda, protože za tou nedotažeností a uspěchaností je vidět film, který mohl být když už ne výjimečný, tak rozhodně velmi dobrý. Jenže smrt Chadwicka Bosemana, respektive jeho T'Chally, nutí tvůrce vracet se k tématům, jaká svým způsobem brzdí jejich snahy udělat z pokrčování Black Panthera tradiční komiksový velkofilm. A když už se o to pokoušejí, zjišťují, že na to prostě není čas a prostor. Atmosférou má naštěstí jejich snímek blíž ke starším marvelovkám a ne experimentům, jakým byl podivný čtvrtý Thor. ale pocit, že to za jiných okolností mohl být ještě lepší film, bude nejspíš nakonec trápit i ty největší fandy.