Být hollywoodským krasavcem asi není žádná sranda. Na svou šanci ujmout se téhle role totiž čekají davy začínajících herců a jakmile jedna hvězda udělá chybu nebo prostě zestárne, nahradí ji další. Brad Pitt ovšem patří mezi herce, kterým se povedlo tuhle škatulku opustit. Dnes mu je pětapadesát, filmy si vybírá zatraceně pečlivě a momentálně se o něm mluví jako o možném kandidátovi na Oscara za Tarantinovo Tenkrát v Hollywoodu nebo právě Ad Astra.
Pitt už dávno není jen tím krasavcem, vyrostl v zajímavého herce, který má dost dobrý čuch při výběru rolí, nebojí se riskovat a točí především to, co jeho samotného zajímá. A jako producent pomáhá na svět peckám jako 12 let v řetězech. Z krasavce z Bravíčka docela slušný vývoj, ne?
zdroj:
tisková zpráva
Když se nad tím ale člověk zamyslí, zase tak často ho na plátnech v poslední době nevídáme. Pitt si opravdu vybírá a jeho jméno se stalo víceméně jistotou kvality. A kvalitní podívaná se očekávala i od jeho novinky Ad Astra. Ta se odehrává ve 22. století, kdy lidstvo osídlilo Mars a má základnu i na Měsíci. Hlavní hrdina Roy McBride je astronaut a syn slavného otce, jenž vyrazil před lety k Neptunu, kde měl za úkol zjistit, jestli ve vesmíru existují i jiné bytosti než lidé. A zmizel.
Na Zemi teď ovšem došlo k podivné nehodě a zdá se, že tajemný paprsek, který zabil několik tisíc lidí, přiletěl právě z Neptunu. Royův otec je možná naživu a možná mu trošku hráblo, sám Roy se tak musí vydat na cestu na konec naší soustavy a zjistit, co se stalo. A případně tátu zastavit.
zdroj:
tisková zpráva
Tahle zápletka by v rukou jiných filmařů mohla být dobrým základem pro velkolepou akční podívanou, ale pokud půjdete na Ad Astra s očekáváním něčeho takového, nejspíš vás čeká hodně velké zklamání. Režisér James Gray sice pár akčnějších scén nabídne (a jsou sakra dobré!), celkově je však Ad Astra o něčem úplně jiném.
Kdo Graye zná, tak ví, že rád vypráví pomalé a táhlé příběhy, kde dává svým hrdinům prostor pro meditování nad jejich osudem a zároveň divákům neservíruje zábavu jako na stříbrném podnose. A podobně přistoupil i ke své novince. Alespoň zpočátku.
zdroj:
tisková zpráva
Ad Astra patří do ranku těch přemýšlivějších sci-fi příběhů a podobá se filmům jako 2001: Vesmírná Odysea, Solaris nebo do značné míry Interstellar (ten poslední byl však divácky o dost přívětivější). Dlouhá cesta k Neptunu je pro Pittova hrdinu šancí bilancovat svůj vlastní život, a především vztah k otci. Toho sice na Zemi považují za legendu, samotný Roy má ale pocit, že ho prakticky nezná a to, že táta před lety opustil rodinu i jeho samotného, na něm zanechalo následky. Hledání otce je tak pro něj šancí na vykoupení, smíření se s tátou i se sebou samotným a se světem.
To všechno je fajn. Ad Astra se sice pokouší hledat odpovědi na otázky, které nejsou nijak originální a objevné, na druhou stranu jsou pořád dost důležité na to, aby člověk chápal, proč Pittova hrdinu trápí. Některá témata jsou univerzální a odpovědi na ně budou lidé hledat vždycky. Pitt navíc v hlavní roli podává vynikající výkon, hraje velmi úsporně, ale zároveň dovede jedním pohledem očí vyjádřit svou odhodlanost dojít až na konec cesty a konfrontovat se tam s čímkoliv, co tam na něj čeká.
Bohužel tu jeden zásadní problém zůstává. Ad Astra je nakonec až příliš ukecaná podívaná. Jako by tvůrci nevěřili, že si diváci zvládnou jejich dílo vyložit a interpretovat sami, takže je vedou za ručičku, všechno jim raději vysvětlí a vyjasní a zbytečně usnadňují. Osobně jsem si chtěl u Ad Astra ten konec „vybojovat“ spolu s hrdinou a bohužel jsem tu možnost nedostal. James Gray, navzdory tomu, že to nikdy nedělal a já měl za to jeho filmy rád, natočil sci-fi, která se tváří přemýšlivě a filozoficky, ale k tomu přemýšlení a filozofování nakonec nedává divákům moc prostoru, což úplně nepotěší.
zdroj: Archiv
Na druhou stranu na to možná nebudete vůbec myslet, protože Ad Astra vypadá jednoduše nádherně. Hoyte van Hoytema stál za kamerou i u Interstellar a těžko byste asi hledali někoho, kdo dovede tak dokonale zachytit velkolepost vesmíru. Každý záběr by si člověk mohl okamžitě dát na plochu počítače, je to jednoduše nádhera, a to samé platí o úchvatné hudbě. Audiovizuálně je Ad Astra fenomenální. Proto trochu zamrzí, že příběhově a vypravěčsky to malinko drhne. Ale vidět byste tuhle novou vesmírnou odyseu měli určitě. A pokud možno, tak na co největším plátně.
