Raymond Depardon

9. 12. 2008 - 12:19 | Téma | red

Raymond Depardon zdroj: tisková zpráva

Přední francouzský režisér dokumentárních filmů. Známý francouzský dokumentarista Raymond Depardon začal již ve věku osmnácti let pracovat jako fotoreportér pro největší francouzskou tiskovou agenturu, v jednadvaceti natočil první dokumentární snímek

Raymond Depardon Známý francouzský dokumentarista Raymond Depardon začal již ve věku osmnácti let pracovat jako fotoreportér pro největší francouzskou tiskovou agenturu, v jednadvaceti natočil první dokumentární snímek. V pětadvaceti spoluzaložil jednu z nejvýznamnějších francouzských fotoagentur – agenturu Gamma, jak říká „ne kvůli penězům, ale kvůli svobodě“. Od roku 1979 je členem prestižní asociace Magnum, v současné době je viceprezidentem její evropské pobočky. Za svou kariéru vydal dvacet pět knih komentovaných fotografií a natočil třicet pět snímků, většinou dokumentárních. Je držitelem novinářské Pulitzerovy ceny, z filmařských ocenění stojí za zmínku přinejmenším César a nominace na Oscara. Raymond Depardon patří po řadu let k nejpozoruhodnějším postavám francouzské fotografie a dokumentaristiky.

Jan Palach Raymond Depardon se narodil v roce 1942 v rodině farmáře v malé vesnici severně od Lyonu. Ukončil pouze základní vzdělání, poté absolvoval korespondenční kurz fotografie a v šestnácti letech odešel do Paříže, kde se zprvu živil jako asistent ve fotografickém salonu. Na počátku šedesátých let začal působit jako fotoreportér pro Dalmasovu agenturu a cestoval s fotoaparátem po celém světě. Někdy v té době se seznámil s prací Richarda Leacocka a Roberta Drewa, zakladatelů směru direct cinema, kteří přenesli žurnalistické metody do kinematografie. Zpočátku točil Depardon krátké zpravodajské filmy pro televizi jako doplněk k reportážním fotografiím. První snímek natočil v roce 1963 ve Venezuele. Více pozornosti upoutal svým v pořadí čtvrtým filmem Jan Palach, natočeným v roce 1969 při pohřbu upáleného mladíka v Praze.

Afriko, jak snášíš bolest? Od té doby vytvořil Raymond Depardon celou řadu zajímavých snímků. Velká část z nich jsou dokumenty z míst po celé planetě, která Depardon navštívil jako fotoreportér. Jeho oblíbeným prostředím je Afrika, nebo ještě přesněji poušť. Prvním z africké řady snímků byl dvanáctiminutový Čad (1970), k posledním patří Afriko, jak snášíš bolest? (1996), více než dvouhodinový deníkový záznam cesty napříč kontinentem a Nedotčen Západem (Un Homme sans l'occident, 2002). Depardon své snímky provází komentářem v první osobě, často používá ruční kameru. Z jeho snímků je cítit vztah k prostředí, v němž točí, k lidem, které snímá, a k bolesti, již zde vnímá. V Africe také natočil svůj první fiktivní snímek Zajatkyně pouště (1989).

San Clemente Kromě toho se ale Depardon zabývá také společenskými a politickými tématy. Po vzoru legendárního snímku Roberta Drewa Primárky, který zachytil volební kampaň J. F. Kennedyho a Huberta Humphreyho ve Wisconsinu (1960), natočil Depardon v duchu direct cinema snímek 50,81% (1974), zobrazující prezidentskou kampaň konzervativního kandidáta a budoucího vítěze voleb Valéry Giscarda d’Estainga. D’Estaing však odmítl natočený materiál autorizovat a snímek se šířil pouze neoficiálními cestami. K významným, na filmových přehlídkách uváděným Depardonovým dílům patří také filmy San Clemente (1982) o italském azylu pro duševně choré či První pomoc (Urgences, 1988) o psychiatrické ambulanci první pomoci v Paříži a o budově, kde tato instituce sídlí.

Chyceni při činu V roce 1994 slavil úspěchy se snímkem Chyceni při činu (Délits flagrants), zaznamenávající výpovědi čtrnácti zadržených lidí, obviněných z drobných krádeží, nelegálního pobytu ve Francii a dalších přečinů. Podobné téma zpracoval o deset let později ve snímku V soudní síni č. 10. Jako první filmař získal povolení natáčet přímo v síni pařížského soudu a zachytit tak celý průběh soudního jednání. V těchto snímcích vystupuje Depardon jako nenápadný pozorovatel, své hrdiny zabírá statickými záběry, nedodává žádný komentář a nechává diváky, aby vstřebávali autentickou atmosféru soudní síně. Film V soudní síni č. 10 mohli zhlédnout návštěvníci nedávného festivalu dokumentů v Jihlavě, pražskému publiku je představen na 7. festivalu francouzského filmu.

„Jsem impresionista,“ říká o sobě Raymond Depardon. „Chci zachytit dojem okamžiku, ne vytvářet story. Jen zaznamenávám.“ Depardonovy dokumentární snímky nemají žádnou dějovou linii. Ať natáčí farmáře na francouzském venkově či každodenní život v New Yorku, zprostředkovává divákům dané prostředí v jeho autenticitě a obyčejnosti. Přesto mají jeho snímky vnitřní napětí. Depardon přistupuje k lidem a prostředí, v němž natáčí, s respektem a pokorou. Možná i díky tomu jsou jeho snímky ceněny nejen odborníky, ale i publikem.

NEJNOVĚJŠÍ ČLÁNKY

Prequel Šíleného Maxe se odkládá, Furiosy se dočkáme až v roce 2024

Prequel Šíleného Maxe se odkládá, Furiosy se dočkáme až v roce 2024

16. 9. 2021 | Novinky | Adam Homola

Mad Max: Zběsilá cesta patří k tomu nejlepšímu, co na poli akčních filmů vzniklo, a to nejen za posledních deset let.
Padla poslední klapka disneyovského Predátora

Padla poslední klapka disneyovského Predátora

15. 9. 2021 | Novinky | Adam Homola

Ani jsme se nenadáli a další Predátor je hotový, respektive míří z placu do postprodukce.
Bondovka Není čas zemřít představuje nové agentky

Bondovka Není čas zemřít představuje nové agentky

14. 9. 2021 | Trailery | Adam Homola

James Bond na to nebude v novém filmu sám, to už víme nějakou dobu. A teď se můžete na nové agentky podívat hezky zblízka.
Tom Cruise si může oddechnout. Konečně dotočil další Mission Impossible

Tom Cruise si může oddechnout. Konečně dotočil další Mission Impossible

13. 9. 2021 | Novinky | Adam Homola

Sedmá Mission Impossible je hotová, ale osmička Cruise ještě pořád čeká.