Přitom existují režiséři, kteří s automobilistickým prostředím nakládají minimálně neotřele. Příkladem budiž mladý Joey Curtis a jeho celovečerní debut Quattro Noza, který svou bezprostředností připomíná slavnou Lucasovu „generační výpověď“ Americké graffitti (American Graffitti).
Quattro Noza je realistické milostné drama, které se odehrává v prostředí ilegálních pouličních závodů podomácku vyladěných aut. Tenhle rajón před lety využil Vin Diesel v Rychle a zběsile (Fast and Furious), od reality měl ale jeho trhák tak daleko, jako Quattro Noza k masovému divákovi.Předměstí Los Angeles, současnost.
Chato (Larios) je udělaný synek guatemalských přistěhovalců. Miluje hispánskou dívku Nozu (Hernandez), ale to mu nebrání, aby jí nepodváděl. Noza se to dozví a Chatovy polibky jí zhořknou. Chato jde navíc brzo sedět, neb se odrzle chová nejen ke slečně, ale i k autoritám. Režisér jej tak uklidil do druhého plánu a na scénu může nastoupit Quattro (Beaumont).
Quattro je hubený bílý čouzek, který se prohání po pouštních silnicích, kterým zpíval už motor bouráku Quattrova otce.Noza a Quattro se potkají a okouzlí. Jednou po fotbale ale Chato uprchne. Vrátí se domů a nad love story Quattra a Nozy se začnou stahovat mraky. Chato totiž pochopitelně brzy zjistí, že Noza mu chodí s Quattrem, a to si nenechá líbit.
Jako většina americké nezávislé produkce si i Quattro Noza dává záležet na tom, aby děj nešel dopředu vyzkoušenými přímočarými cestami. I Z toho důvodu je biják mnohem víc o pozorování vztahů a vůbec životů mladých hrdinů, než o závodění. A neherci obsazení do hlavních rolí odvádějí skvělou práci. Sepnutí diváka s charaktery napomáhá i téměř dokumentární styl kamery.
Možná by se vyplatilo změnit propagační strategii, která vyzdvihuje právě adrenalin a závody – nejeden natěšený fanoušek rychlých vozů by z první poloviny filmu mohl být docela rozladěn. Režisér se ani neopájí specifikací technických předností jednotlivých aut, ani nenechá kameru užasle lízat oblé tvary karoserií, či vzácných součástek. Natáčelo se na DV, a tak by z toho lízání stejně nic extra nebylo.
Přednost je však jinde: Curtis sám býval závodníkem, a z Quattro Noza je to poznat. Přípravy, závody i zákulisí snímá režie věcně, bez pózy. Curtis zná logiku věci. Ukazuje závodníky, jak se organizovaně přesouvají na místo závodu. Ukazuje holky, které se tam chystají, a pak z bezpečí auta pozorují, jestli to tam má vůbec cenu, a podobně. Tedy činnosti, které z mainstreamu téměř neznáme. Curtis scénu nijak neidolizuje, ani netypizuje.O technologiích se mluví jaksi samozřejmě, čímž vyniká jejich jedinečnost. Curtis nedělá z diváka vola, což hlavně znalce tuningu musí potěšit.
Autentická atmosféra je vůbec velkou předností Quattro Noza.
Rychlost a nebezpečnost podnikání režie zachycuje pomocí jednoduchých vizuálních efektů (roztřesení, světelné stopy). Četné jsou pohledy z kamery připevněné na okraj karoserie. Obrazové zpracování a zejména střih mi však celkově připadá spíš školní až amatérské. Autor se snad mohl snažit o vymanění se z hollywoodských klišé, ale k tomu vedou i jiné cesty, než špatně postavená kamera. Přesto právě za kameru fasoval Derek Cianfrance ocenění na loňském Sundance.
Hudbu namíchal DJ Spooky.
Oproti výpovědní síle „Grafitti“ myslím Quattro Noza ztrácí v režisérových zkušenostech a jeho schopnosti rozlišit, co je pro příběh opravdu důležité.
