Vito (Trevisan) je perfekcionista. Zlatník. Chtěl by perfektní ženu. Štíhlou a chytrou. Nenachází ji. Teď má rande se Soniou (Michela Cescon), ale co s holkou, která má 59 kilo? Vito jí to bez rozpaků řekne, ale zároveň nechce, aby odešla. Začnou spolu chodit a Vito koupí okouzlující zámeček.
Následuje brilantní scéna u kruhového bazénu: Sonia odpočívá, Vito za ní hledí do časopisu. Soniu překročí sličná blondýna a naaranžuje se vlevo do popředí. Tím se vytvoří silná trojúhelníková kompozice blonýna-Vito-Sonia. Blondýna kouká po Vitovi, Sonia kouká po blondýnce a porovná její tělo s tím svým. Vito čte. Obraz trvá dlouhé vteřiny. Střih. Sonia si stoupá na váhu a začíná hubnout.
Vito nutí Soniu hubnout víc a víc, ona sebou nechává manipulovat a je jenom otázkou času, kdy jí to přestane bavit.
V průběhu času ztrácí historka na rafinovanosti. Nejasná expozice vyvolává řadu otázek, ale Garrone je ignoruje.

Podobně jako Garrone Aragón bohužel rezignuje na hlubší pohled do postav a nechává hrát vedlejší děje, či postavy – Gildova mladší dcera Genia (Clara Lado) sice umí skvěle tančit, ale jinak je tu úplně zbytečná.
Marta Etura dokázala zahrát vynikající part, důležitost postavy si však zasluhuje víc prostoru. Také dobrému Tosarovi scénář spíš škodí.
Snímek ozvláštňují specifické problémy kraje. Škoda jenom, že nejsou vysvětleny s ohledem na cizí publikum, které nemá šanci pochopit, jak to s tím vybíjením dobytka a vyléváním mléka vlastně je.
Kamera Gonzala Berridiho věrně zachycuje sychravé i slunné scenérie. V interiérech se chová suverénně, v exteriérech pokorně. Jako my.