Nový americký film Richarda Linklatera Před soumrakem navazuje na jeho devět roků starý snímek Před úsvitem (získal Stříbrného medvěda na berlínském festivalu, Česká televize ho poprvé vysílala v červenci roku 2000).
Film Před úsvitem vyprávěl, jak se dva mladí lidé, Američan Jesse a Francouzska Céline, seznámili ve starobylé Vídni, při dlouhých procházkách jejími ulicemi nalezli v sobě zalíbení a slíbili si, že pokud vzájemná náklonnost vydrží, za půl roku se znovu sejdou. Ale osud tomu chtěl jinak. Po letech se režisér rozhodl pro pokračování, aby zjistil, co se s oběma sympatickými protagonisty vlastně událo během devíti let. Jesse sepsal knihu, v níž vylíčil svou zvláštní a nenaplněnou známost. Kniha se stala bestsellerem, proto jej čekaly autogramiády také ve Francii. A v Paříži skutečně Céline spatřil. Měli jen několik hodin na to, aby si vysvětlili, co se vlastně kdysi dávno přihodilo, aby si vyjasnili své nynější vztahy, aby se pokusili překlenout dlouhou odloučenost.
Oba jsou starší, ocitli se na prahu středního věku. On se oženil, ona nedůvěřuje trvalejším svazkům, svírá ji strach ze zklamání. Ale zprvu se ještě vzájemně oťukávají, zaznějí náznaky výčitek, předstírají raději bohorovnost, než aby přiznali svou zranitelnost, pocit promarněné příležitosti. Ustavičně spolu rozmlouvají, ať se procházejí ulicemi, brouzdají parkem, posedí v kavárně nebo zvolí vyjížďku na lodi. A počáteční zdvořilosti, opatrnické oťukávání jeden druhého postupně opadávají, nahrazeny upřímností a přiznáním nejskrytějších tužeb. Ale režisér záměrně nedoříkává, zda se jim podaří napravit dávný zádrhel...
Richard Linklater opřel svůj příběh o dialogický rozměr. Nekonečné, ale přitom rozhodně nenudící rozmluvy jsou určujícím prvkem celého vyprávění, jim se podřizuje vše. Dlouhé jízdy, kdy kamera ustupuje před rozmlouvajícími (málokdy za nimi či vedle nich), zachycují každý odstín hlasu, každý pohled, každou změnu ve tváři, náhodný pohyb, máchnutí rukou. Mluva plyne s obdivuhodnou lehkostí, možná i do jisté míry improvizována (jako spoluautoři scénáře jsou uvedeni i oba herci Ethan Hawke a Julie Delpyová, kteří vdechli život již první části. Delpyová navíc ve filmu i zpívá). Dialogy skvěle odráží na první pohled bezobsažné povídání, nenápadné vzájemné pozornůstky. Postupně narůstající zaujetí pozvolna prosakuje do zdánlivě nezávazných, zprvu snad dokonce zdvořilostních rozmluv. Právě v těchto okamžicích spontánní člověčenství celého vyprávění vrcholí.
Je nepochybné, že Linklater chtěl napodobit charakteristický rys francouzských filmů (nejen Rohmerových) - a na první pohled se mu to opravdu podařilo. I jeho rozmluvy fascinují svou nenuceností, ba autenticitou, s jakou jsou vsazeny do reálného prostředí i času. Jistě jsou napsány i pronášeny uvolněně, spontánně, nikde nezazní rušivá, předem naučená deklamace. I oba hlavní představitelé formují své postavy ve velice přirozených, nepředstíraných obrysech. Přece jen si však všimneme nadměrné žvatlavosti, přílišného zdůraznění právě nezávaznosti hovoru, který se ve skutečnosti dotýká zásadních problémů, vzájemné důvěry i očekávání.
Rozmluvy jsou nejpůsobivější tam, kde tyto aspekty jsou skryty v podtextu; jakmile vyplavou na povrch, náhle zneobratní, ztrácejí svůj šarm a jistotu. V tom se Před soumrakem nepochybně liší od celistvěji nastíněných, hutnějších mravních úvah Rohmerových či Kieślowského. Ukázkovým dílem je např. Desplechinova Učená pře (aneb Můj pohlavní život) nebo z televize známá Stínohra od Dugowsonové, případně Arcandův Úpadek amerického impéria.
Linklater jistě natočil výpověď zcela se vymykající hollywoodským melodramatům o setkání Američana s Evropankou (např. Kasdanův Francouzský polibek), ale zřetelná omezení si přesto nese s sebou. Avšak přes veškeré výhrady je jedna věc nesporná: Před soumrakem je dílo veskrze pozoruhodné, strhující svou neokázalostí a opravdovostí. Není na něm nic nápadného - ale o to cennější je dovednost, s jakou po celou dobu dokáže udržet divákovu pozornost. I zdánlivě banální tlachání má své odůvodnění a budoucí vývoj není tak předvídatelný, aby dovolal přehlíživé zívnutí.
