Režisérka Nancy Meyersová už dvakrát upoutala romantickými příběhy, pokaždé se špičkovými herci v hlavních rolích – šlo o filmy Lepší pozdě než později s Jackem Nicholsonem, Po čem ženy touží s Melem Gibsonem. Spojoval je režisérčin zájem o rozdíly mezi mužským a ženským vnímáním lásky, dokonce si vypomáhala fantaskní zápletkou.
Ve své nové, vánoční komedii Prázdniny se však převážně soustředila na ženské vnímání citových frustrací z nenaplněných milostných vztahů. Souběžně rozvíjí dva osudy vzdálené národnostně i místně: že jedna z hrdinek je Američanka, zatímco druhá Angličanka, které si dočasně vyměnily své byty poblíž Londýna a v Los Angeles, aby v klidu prožily svátky. Obě postavy jsou modelovány téměř shodně, navzdory důstojnému věku „kolem třicítky" posouvány občas do teenagerského chichotání. Osamělé žití „singles“ u obou není důsledkem vědomého rozhodnutí, ale došlo k němu souhrou nepříznivých událostí, vinou nespolehlivých dosavadních milenců. A ani vánoční dobrovolná samota se neukáže být tím správným lékem na nedávno prožitá milostná zklamání.
Podobně jako v komedii Deník Bridget Jonesové se zobrazený příběh jednoznačně podřizuje zvolené žánrové škatulce, nezastřeně přebírá nejobvyklejší syžetová klišé. Američanka Amanda (Cameron Diazová) je navenek emancipovaná a profesně úspěšná mladá žena, kterou její partner podváděl. Angličanka Iris (Kate Winsletová) pracuje v novinách a zklamáním skončil její vztah ke kolegovi Jasperovi (Rufus Sewell). Když si vymění místa pobytu, musí si nejprve zvyknout na odlišná prostředí (Amanda se vyrovnává se stísněnou odlehlou chaloupkou, Iris je naopak překvapena vymoženostmi v přepychové hollywoodské vile).
Načež konečně poznají toho pravého. Pokaždé se jedná o muže zdánlivě bezperspektivní. V případě Amandy dokonce o ovdovělého otce (Jude Law) dvou roztomilých malých děvčátek, jenž zprvu nabízí spíše jen nezávazný flirt. Ale za světáckou maskou se skrývá obětavá povaha. I smolařský hudební skladatel (Jack Black), s nímž se seznámí Iris, zprvu vyhlíží jen jako správný kamarád do nepohody.
Zasazení do vánočního období jen zvyšuje účinek modelodramatu, okořeněného neprůraznou komediální nadsázkou. Herci nemají příliš co hrát a uchylují se k výrazovým konvencím. U dam je to vedle „psích“ očí juchavé hýkání a poskakování, pánové se stylizují do role smolařů, jednou spontánnějších a výbojnějších, jindy ostýchavých, vždy si však vědomých svých omezení. Avšak jen stěží mohou doufat, že by okouzlily krásky, v jejichž blízkosti se ocitli.
Námět Prázdnin je prostý (snad i prostoduchý), s plochou dějovou linkou, která vůbec nehodlá předstírat realitu. Ve zvoleném pojetí má téměř pohádkové rysy a spoléhá až příliš na charisma hlavních představitelek. Namátkou: Když dosud odtažitá Amanda zavítá do rodiny svého vyvoleného, okamžitě se skamarádí s jeho okouzlujícími dětmi. Potíž netkví jen v režijním uchopení, v němž Meyersová rezignovala na jakoukoli osobitost (což je jistě vědomé, ba kalkulativní rozhodnutí) a koneckonců i věrohodnost. Prázdniny plynou monotónně, zdlouhavě, chybí jim spád. Důvod je jednoduchý: příběh sám by sotva vystačil na kraťoučkou bakalářskou historku, Meyersová jej natahuje a nafukuje až za hranice snesitelnosti.
Je to jeden z těch rozněžnělých vánočních příběhů, která v Hollywoodu vznikaly už od třicátých let. Měnily se v nich reálie, ale pojetí a zápletky setrvávaly. Irisino seznamování s klasickou hollywoodskou kinematografií prostřednictvím zasloužilého scenáristy (Eli Wallach – devadesátiletý stejně jako jeho postava) zjevně odkazuje na případné vzory, včetně podobných komedií s Irenou Dunneovou. (Tu si dnes už sotva vybavíme, ale kdysi symbolizovala nevtíravou svůdnost i touhu po opravdovém citu zbaveném falše, třeba ve filmech Nahá pravda nebo Krajkový šátek).
Chápu, co režisérka chtěla sdělit prostřednictvím stařičkého hollywoodského praktika, jemuž Iris, nezištně o něho pečujíc, vrátí chuť do života. Byly doby, kdy se film obešel bez hrubostí a vražednického cynismu, kdy se všechna nedorozumění řešila smírně a kdy na každou Popelku čekal obětavý princ. Režisérka se pokusila tyto časy oživit, aniž by domyslela, že do téže vody nelze dvakrát vstoupit. Po půlstoletí se úplně změnily koryto i proud, který se jím řítí.
