Ocitáme se ve Švédsku padesátých let 20.století. Jsme v komplexu laboratoří. Vidíme vědce v bílých pláštích. Copak to zkoumají? Zvyky žen v domácnosti. Pokoušejí se v jejich pohybech najít systém, a pak navrhnout perfektní kuchyň. Toto se opravdu dělo. Ostatně model IKEA známe všichni.
Výzkum nyní expanduje do sousedního Norska. Vyslaní pozorovatelé mají zaznamenat život v kuchyních vesnických osamělých mužů.Kolona aut s přívěsy se zmrzlou krajinou blíží ke švédsko-norské hranici, kde badatele potká první problém – zatímco ve Švédsku se jezdí vlevo, v Norsku vpravo.
Hlavní hrdina, poněkud upjatý švédský pozorovatel Folke (Tomas Norström), vyfasoval starého paličatého Isaka (Joachim Calmeyer). Tváří v tvář výzkumu i pověsti ve vsi Isak odmítne Folkeho vůbec pustit do domu. Navíc za svolení býti pozorován měl slíbeného koně, ale dostal jenom dřevěnou loutku.
Folke má omezené přesvědčovací možnosti. Aby byl výzkum co možná nejobjektivnější, má pozorovatel zakázáno se svou „obětí“ mluvit, pít, a komunikovat vůbec. Po několika dnech strávených v přívěsu nakonec Isak Folkemu dveře odemkne. Švéd si donese vysokou židli, postaví ji do rohu, vyškrábe se nahoru, vytáhne blok, nasliní tužku a čeká až dorazí Isak a začne kuchtit. Zatím netuší, že Isak sám Folkeho sleduje dírou ve stropě.
Povídky z kuchyně jsou nejlepší ve své první polovině, kdy vztah obou mužů začíná a rozvíjí se téměř beze slov.
Hamer využívá potenciál základní situace (městský člověk a navíc cizinec a vetřelec vs starý a navíc hrdý vesničan), neuhýbá do vedlejších dějů a vyniká ve hře s detaily.
Když se později dialogy objeví, příběh sice po dramatické stránce eskaluje, zároveň se ale trochu ztrácí magie, kterou Hamer vytvořil předchozími tichými scénami.
Komediálně laděný motiv cizího chlápka u vás v kuchyni určuje vyznění příběhu. I tak si však nelze nevšimnout hořkých světel v protisměru: je tu někdo, kdo toho druhého kontroluje, aby mu vymyslel lepší život.Minimální množství skutečné akce klade vysoký nárok na herce a Hamer měl dobrou ruku. Calmeyer i Norström svoje figury vedou chirurgicky přesně.
Øgaardova kamera je střídmá a čistá. Plátnu dominují sevřené interiéry kuchyně, či přívěsu, které objímají modravé zimní scenérie.
Nakonec Myslím, že mezinárodní titul „Povídky z kuchyně“ nevystihuje ducha bijáku tak dobře, jako původní výraz „Žalmy z kuchyně“, neb pod tím prvním si vybavím přestřelku příběhů, zatímco to druhé mě zaujme až duchampovským paradoxem.
