Bizarní a mírně nahořklá komedie o nevšedním vědeckém experimentu, o tom, co se odehrálo v kuchyni jednoho starého mládence, a o tom, co všechno z toho nakonec vzešlo.
Pro mnohé diváky je evropský film synonymem pro výraz art-film. Aby ne, setkáváme se s ním hlavně na festivalech nebo na ČT2. Obvykle pojednává o nevyléčitelně nemocných, drogově závislých, lidském neštěstí, tragediích, krizi v rodině, či řečeno slovy klasika, jak chudák ještě do větší nouze přišel... no, rozhodně to nebývá žádná velká legrace. Proto je fajn, když se k nám dostane něco, co vzniklo na našem kontinentu a přitom je to příjemné divácké pokoukání. Každá země totiž mívá svého Svěráka nebo Hřebejka. Důkazem toho budiž kupříkladu úspěšný německý snímek Good bye, Lenin Wolfganga Beckera, Amelie z Montmartru Jean-Pierra Jeuneta, nebo Ti druzí Španěla Alejandro Amenábara. Jmenované filmy jistě žánrově nevhodíme do stejného pytle, ale jedno mají společné - může se na ně bez obav dívat normální člověk. Do této kategorie spadají i Povídky z kuchyně norského režiséra Benta Hamera.
Vyprávění začíná u jednoho - možná trochu komického – vědeckého výzkumu, který prý skutečně probíhal někdy v 50. letech ve Švédsku. Jeho cílem bylo přesně zmapovat, vyhodnotit a následně optimalizovat pohyb švédských hospodyněk. Vytvořit tak ideální domácnost, ve které by žádná žena neudělala ani krok nazmar. Vědci se však nezastavili toliko u něžného pohlaví, a posíleni vlastními úspěchy, rozhodli se zmapovat neekonomické motání se po kuchyni u norských svobodných mužů.
Ze Švédska se tedy vydá nekonečnými skandinávskými pláněmi dlouhý konvoj motorizovaných pozorovatelů, aby po dlouhé pouti na sever každý z nich zaparkoval svůj karavan před obydlím osamělého muže, žijícího na pomezí civilizovaného světa a norské divočiny. Folke vyfasuje Isaka. Staršího zádumčivého chlapíka, kterému sice nijak zvlášť nevadí, že metodika důrazně zakazuje prohodit s Folkem byť jen jediné slovo, ovšem nemá dvakrát chuť nechat se soustavně okukovat. Nicméně potřebuje peníze, tak co se dá dělat? Okamžik, kdy Folke mlčky vyleze v Isakově kuchyni na svůj dvoumetrový empajr (opravdový!), do levé ruky uchopí plánek, v pravé sevře tužku, a se soustředěným pohledem dravce čeká na jakýkoli zaznamenáníhodný pohyb své oběti, patří skutečně k zážitkům, na které se nezapomíná. Bohužel Isak nedopřává Folkemu moc příležitostí, aby ztupil svoji bezvadně ořezanou tužku, a pozorovací protokol zeje prázdnotou. To se však nelíbí vystresovanému militantnímu veliteli výzkumu, který chce výsledky za každou cenu...
Povídky z kuchyně nejsou zrovna dějovým filmem s rychlými zvraty. Proto typicky záleželo na zdatnosti režiséra, zda dokáže svému snímku dodat originální atmosféru, jednotlivým scénám nenápadnou vnitřní energii, a celé to rozhoupat do příjemného rytmu. Navzdory tomu, že se Hamer v závěru neubránil jisté dojemné umělecké sladkobolnosti, patří jeho snímek k tomu nejsmysluplnějšímu, co nám naše kina dokážou v poslední době nabídnout.
