V norském filmu Potkan 007 a UFO není naštěstí potkánek nadán nadpřirozenou inteligencí a nemluví, ale liší od svých ostatních druhů nebojácností i zvídavostí. Dokonce se účinně zapojí do pátrání po mimozemšťanech.
Režisérka Vibeke Ringenová vstoupila do tématu již jednou zužitkovaného (první část se u nás uváděla pod názvem Potkan 007) a musela se podřídit již dříve přijaté poetice rodinného příběhu s dětskými hrdiny. Protagonisty jsou opět tři kamarádi Svein, Dan a Melissa (Thomas Saraby Vatle, Luis Engebrigtsen Bye a Celine L. Dyran Smithová), kteří se svými přítulnými hlodavci zkoumají podivná úmrtí v domově důchodců, kde možná řádí zlověstní mimozemšťané. Aspoň chlápek s podezřelým astronomickým náčiním nebo odměřená ošetřovatelka Dora (Liv Bernhoff Osaová) se svou nafialovělou kůží, umělohmotnými rukavicemi a zlověstně bílým pláštěm tomu nasvědčují. A právě v tomto podezřelém pečovatelském zařízení se ocitá také Sveinova babička, která tam počne hovořit z cesty a přestává poznávat své nejbližší. Zavinila to postupující demence nebo naopak úklady ufounů? Vždyť děti na vlastní oči viděly, jak jakýsi rozdrcený prášek Dora sype do zavařeniny, kterou si babička maže na chleba a po níž se zhroutí i Sveinův potkan.
Ačkoli dospělí nevěří v zákeřné nebešťany, děti jsou ostražité a opakovaně vnikají do sociálního zařízení, dokonce se pokusí celé osazenstvo vyburcovat k odchodu. Upoutala je babiččina vyprávění o pohybujících se světýlcích na obloze, takže se rozhodnou, že všem podivnostem přijdou na kloub. Dokonce sestrojí důmyslnou past na případné nevítané návštěvníky. A to ještě musí vzdorovat neurvalosti puberťáků, kteří na ně mají dohlížet, neboť věčně zaneprázdněný strýček Trygve (Gard B. Eidsvold) nemá čas se jim věnovat.
Ringenová obratně navozuje pocit ohrožení podezřelými jevy, ale současně jej vzápětí rozptyluje příklonem k obvyklým klukovským výpravám za prázdninovým dobrodružstvím, jak to známe z řady dalších skandinávských film. A děti vynalézavě vnikají do domova důchodců, aniž by to kdokoli z personálu zpozoroval, i prchají z domácího vězení, aby včas dorazily na místo, kde lze podle babiččina vyprávění záhadná světélka pozorovat nejsnáze.
Potkan 007 a UFO nedosahuje vypravěčské obratnosti obdobně zacílených amerických produktů, avšak nedokonalost či dokonce neobratnost jej paradoxně polidšťuje, zbavuje příchuti strojově odosobněné dokonalosti. Režisérka pracuje s častými zvraty a překvapeními. Film předvádí dětskou představivost, vybuzenou sledováním hororového filmu v televizi. Občas se zadrhne plynulost děje, který předvádí jednotlivé znepokojivé jevy, ale i složité zacházení se starými lidmi, jejichž mentalita se počíná měnit. Režisérka – byť trochu chvátavě a didakticky – veškeré nastolené záhady vyjasňuje, ale ponechává i otevřená dvířka pro případná pokračování. Čím jiným jsou poválený kruh v trávě nebo ona několikrát zmíněná nebeská světélka, která podnikají trhavé pohyby na noční obloze...?
