Obliba pohádkové tematiky, kterou rozpoutali čarodějnický učeň Harry Potter a dobrácký zlobr Shrek, vyvolávají ve filmařích touhy navázat na úspěchy předchůdců a přivydělat si na této vlně nějaký dolar navíc. Z pohádky do pohádky se nyní můžeme projít s titulními hrdiny dobrodružného snímku Kletba bratří Grimmů.

Kostru příběhu Kletby bratří Grimmů tvoří již několikrát viděné schéma, které vkládá skutečnou historickou postavu do více či méně smyšleného světa. Nejvýrazněji se o totéž pokusil Zamilovaný Shakespeare (1998), v němž se mladý dramatik Will Shakespeare setkává se svou životní láskou a nechává se inspirovat k sepsání Romea a Julie. Obdobný námět ale využívá i dobrodružný Příběh rytíře (2001), kde se objevuje upovídaný tulák Geoffrey Chaucer, anebo snímek o natáčení hororu Upír Nosferatu, při němž měl podle tvůrců snímku Ve stínu upíra (2000) režisér F. W. Murnau použít skutečného nemrtvého. Gilliamův apokryfní snímek Kletba bratří Grimmů pak vypráví o Jacobovi a Wilhelmovi Grimmových, respektive mladých podvodníčcích Willovi a Jakeovi, které největší dobrodružství jejich životů nasměruje na dráhu pohádkářů. Ani to však není nápad dvakrát originální. Málokdo si na to dnes vzpomene, již v roce 1962 však vznikl v dílně producenta a režiséra George Pala muzikál The Wonderful World of the Brothers Grimm, v němž se slavná dvojice prošla řadou vlastních pohádek. Tak jako spousta dalších velkofilmů z té doby totiž skončil i tento snímek v propadlišti dějin.

O fantaskní stránku Kletby bratří Grimmů se starají nejrůznější pohádkové postavičky, jimiž se Grimmové podle tvůrců filmu měli ve svém literárním období inspirovat. Na plátnech tak defilují mnozí z proslulých hrdinů. Sněhurka, která se na filmovém plátně objevila již nesčetněkrát, nejslavněji v roce 1937 v klasické animované pohádce od Walta Disneyho, se tentokrát musí obejít bez všech sedmi trpaslíků. I další spící kráska Šípková Růženka (u Disneyho zfilmováno v roce 1959, v našich končinách pak natočeno pod názvem Jak se budí princezny, 1977, či jako slovensko-německá Šípová Ruženka, 1990) se musí smířit s neexistencí prince, na polibek z pravé lásky však dojde. Z dalších pohádek bratří Grimmů se ve filmu nejvýrazněji zrcadlí příběh o Rapunzel (například německý snímek Rapunzel oder Der Zauber der Tränen, 1988). Historka o mladé princezně uvězněné ve vysokánské věži, po jejíž dlouhých vlasech vyšplhá spanilý princ, se již částečně odrazila v animované komedii Shrek. A setkáme se i s titulními hrdiny Červené Karkulky (v pozadí nezůstane dlouho skryt ani vlk) i Jeníčka a Mařenky, scenárista neopomene ani „líbání“ žabáka jak ze Žabího prince (zfilmovaného například v roce 1991 Jurajem Herzem jako Žabí král).

Na rozdíl od výše uvedených pohádkových snímků je ale Kletba bratří Grimmů určena spíše odrostlejšímu publiku. V tom souzní s trendem posledních dvaceti let, kdy si filmaři častokrát půjčují děj ze slavných pohádek, oživují je však „dospělými“ tématy. A jsou to hlavně hrdinové děl bratří Grimmů, koho tvůrci angažují nejčastěji. Již v roce 1984 režisér Neil Jordan přišel s mnohem drsnější a realističtější podobou Červené Karkulky nazvanou Společenství vlků; vyprávěla o cestě třináctiletého děvčete za poznáním zvířecích pudů. Stejného příběhu svérázně využil Matthew Bright, který v road-movie Maniak (1996) vypovídá o dívce pronásledované psychopatickým zabijákem. Témata jako obchod s lidskými orgány či sexuální perverznosti rozvíjí nizozemské drama Grimm (2003) na půdorysu pohádky o Jeníčkovi a Mařence. Ke stejnému zdroji inspirace se přiznává i režisér François Ozon s thrillerem o pouti dvou vraždících milenců Les amants criminels (1999). Oblíbené pohádky využívají jak fantastický horor Sněhurka – Příběh hrůzy (1997) se Sigourney Weaverovou jako zlou macechou, tak i modernizované hororové variace v televizním seriálu Grimm Reality: The Fairy Tales Mother Goose Never Told You! (2002).

Nejblíže má ale Kletba bratří Grimmů k francouzské negrimmovské pohádce Paleček (2002), natočené podle příběhu z pera Charlese Perraulta. S hororově laděnou cestou maličkého chlapce zachraňujícího ze spárů lidožravého obra své starší sourozence spojuje Kletbu bratří Grimmů nejen pohádkový námět, ale také způsob stylizace obrazu, výpravy a dekorací, stejně jako střet „obyčejného“ lidského hrdiny s pohádkovými postavičkami.

Defilé pohádkových postav, jimiž Kletba bratří Grimmů doslova oplývá, pak odkazuje snímek do prostoru pohádkových říší. Jejich typickým příkladem může být svět z příběhů zlobra Shreka. I ve snímcích Shrek (2001) a Shrek 2 (2004) se tak setkáme s hromadným výskytem grimmovských postaviček (Sněhurka i trpaslíci, Perníček, Kocour v botách…). Připomeňme ale také český televizní seriál z pohádkového království z dílny dua Václav Vorlíček a Miloš Macourek Arabela (1979) a jeho pokračování Arabela se vrací aneb Rumburak králem Říše pohádek (1993). Ještě výrazněji se odkaz bratrů Grimmů podepisuje na americko-německém seriálu Desáté království (2000), v němž hrdinové z našeho světa společně se zprvu zrádným, nakonec však polepšeným vlkodlakem bojují se zlou čarodějnicí o vládu nad pohádkovou říší. Ke Grimmům se hlásí i tvůrci animované série SimsalaGrimm (1999) a její americký remake, celovečerní animovaný snímek Happily N'Ever After (2005).

Svět pohádek se do filmu zkratka zapsal mnohem výrazněji, než by se komukoli mohlo na první pohled zdát. Také Terry Gilliam se Kletbou bratří Grimmů pokusil uctít dílo legendární dvojice pohádkářů. Zda se mu to podařilo, anebo se Jacob a Wilhelm Grimmové ještě nyní otáčejí v hrobě, to už je otázka druhá…