Ve skutečnosti je film Pohádkář o tom, že policejní kapitán Rott (Matěj Hádek) ověřuje identitu mužské mrtvoly, nalezené v jezu (ležela tam mnoho dní, takže není možné ověřit o mnoho více, než pohlaví). Domnívá se, že je to právě Macháček, takže dochází několik dní za oběma krasavicemi a skládá si (pro sebe i pro diváky) obrázek o tom, jak Macháček obě krasavice vodil za nos.

zdroj: tisková zpráva

Toto je nejvíce erotiky, co v tomto filmu uvidíte.

Film vznikl podle knihy Barbary Nesvadbové, kterou jsem pochopitelně nečetl, takže netuším, jestli je tak slabomyslná, nebo je pouze slabomyslně adaptovaná.

Nejdříve bych si odbyl detektivní zápletku, která je celá založená na tom, že mrtvý z přehrady má stejnou krevní skupinu, jako měl Macháček. Jde o "nejvzácnější krevní skupinu", tudíž "je vysoce pravděpodobné, že je to on".

Jak si ověříte během 10 sekund na Wikipedii, nejvzácnější krevní typ AB- má v České republice jedno procento lidí. To znamená, že v ČR je asi 100 000 lidí, respektive asi 50 000 mužů, kteří mohli být tím mrtvým z jezu. Ovšem celý film je o tom, že Hádek mnoho dní s plným nasazením vyšetřuje pouze verzi, že to je Macháček.

zdroj: tisková zpráva

Celý detektivní aspekt filmu je dost nevydařený a spočívá v tom, že si Hádek s kolegy vyměňuje různé bizarní teorie (občas přes Skype!), které je jen tak napadnou a ukážou se většinou být lichými.

Zajímavější je film jako romanticko - sociální story o závislosti, důvěře, obelhávání, smyslu života a takových věcech.

Obě dámy totiž hrají velmi slušně (i Macháček je nadprůměrný, ale Hádek místy zcela mimo), takže značná část scén má velmi kvalitní atmosféru. Ale, jak už jsem psal tolikrát: Jde o scény, nikoliv o celý film.

Režisér Vladimír Michálek režíruje velmi zručně (na české poměry až skvěle), takže když vidíme etudu "Je to hajzl, ale stejně ho miluju, jsem na něm závislá", je tato natočená často až labužnicky kvalitně.

Problém nastává ve chvíli, kdy variaci na tutéž etudu vidíme po desáté...

Jak už jsem psal výše, celá detektivní zápletka je zcela o ničem, takže zbývá zápletka lidsky zamilovaná, a s tou to také není bůhvíjak slavné - pokud jsem ji dobře pochopil.

zdroj: Falcon

Michálek totiž záměrně natáčí film snově, hypnoticky, v šeru, s prolínajícími se časovými liniemi - takže skáčeme mezi "současností" (Hádek vyšetřuje) a "flashbacky" (Macháček souloží s ženami), a to i několikrát během jedné minuty.

V "současnosti" existuje ještě podpříběh o tom, jak se Hádek snaží kamarádit se svou exmanželkou, se kterou má syna, a dočkáme se například i scény, kdy jsou "současnost" a "flashbacky" sestříhány záměrně tak, jako kdyby se Hádek ze současnosti po telefonu bavil s Macháčkovou dcerou ve "flashbacku". Když k tomu připočtu fakt, že Geislerová, Herzigová i Hádkova manželka vypadají v šeru dost podobně, tak není divu, že si hlouček dam ve středním věku po skončení filmu notoval "Teda holky, moc se mi to líbilo, bylo to takový ze života, akorát jsem to vůbec nepochopila. Umřel teda, nebo ne?"

A už vůbec jsem nepochopil, co měly znamenat ty podzápletky s detailními záběry na platební karty, browsování po českém internetu a Hádkovou cukrovkou - z nichž ani jedna nikam nevedla. Pravděpodobně film sponzoroval Mastercard, Seznam.cz a cukrovary...

Přes všechnu tu kritiku se mi film nakonec docela líbil. Michálek je velmi schopný režisér a jsem ochoten i akceptovat, že celková zamlženost filmu (vizuální i logická) byla tak trochu lynchovský dramatický záměr. Možná, snad...

P.S: (SPOILER) Nakonec se ukáže, že ten mrtvý nebyl Macháček a Macháček si užívá někde v emigraci u moře.

Hodnocení: 60 %