Nečekaný úspěch dobrodružné komedie Piráti z Karibiku – Prokletí Černé perly (2003) přiměl producentské eso Jerryho Bruckheimera (Armageddon, Pearl Harbor) uvažovat o vzniku pokračování. Respektive rovnou o celé trilogii. Její druhý díl nyní přichází do tuzemských kin, třetí se objeví v létě 2007.
Každý dobrý skutek má být po zásluze potrestán. O pravdivosti tohoto nepsaného pravidla se přesvědčí i Will Turner (Orlando Bloom) a Elizabeth Swannová (Keira Knightleyová), kteří jsou o svém svatebním dni zatčeni za účast na osvobození korzára Jacka Sparrowa (Johnny Depp). Jejich věznitel, lovec pirátů Lord Beckett (Tom Hollander), však dá Turnerovi příležitost osvobodit sebe i svou snoubenku. Stačí jediné: vyhledat Sparrowa a získat od něj kompas ukazující, po čem srdce jeho držitele nejvíc touží. Sparrowova někdejšího útěku ale nejvíc lituje dnes už bývalý komodor Norrington (Jack Davenport) – po propuštění ze služeb Jeho Veličenstva klesl až do bahna pirátského přístavu Tortugy. A samotný Jack Sparrow? Ten se sice může radovat z komandování na Černé perle, starosti mu však dělá dávný slib, jehož naplnění si žádá kapitán legendárního Bludného Holanďana Davy Jones (Bill Nighy) – nastal čas, aby Sparrow nastoupil svou věčnou službu na Jonesově lodi. A tak zatímco krásná Elizabeth prchá z vězení, všem ostatním se zachtělo proslulé Truhly mrtvého muže, jejíž držitel se může právem prohlásit za vládce Bludného Holanďana a sním i celého Karibiku…
Zdá se vám nástin děje komplikovaný? Pak vězte, že při sledování samotného filmu na tom budete ještě mnohem hůř. Už jednička Pirátů z Karibiku nenabídla zrovna přímočarou podívanou, a to se omezila „jen“ na čtveřici ústředních postav. Ve dvojce postupuje po herním plánu, směřujícím k pokladu v podobě Truhly mrtvého muže, hned sedm hlavních figur a řada dalších jim v tom pomáhá, potažmo škodí. V centru celé té divočiny se samozřejmě ocitá pirát nepříliš rovného kroku i charakteru Jack Sparrow, za jehož ztělesnění v první díle si Johnny Depp odnesl nominaci na Oscara (a to je v případě pirátské dobrodružné komedie výkon v pravdě úctyhodný, který snese srovnání snad jen se Sigourney Weaverovou a její nominací za sci-fi horor Vetřelci, 1986). Extravaganci si Jack zachovává i ve dvojce, možností vyniknout však má v nahuštěném ději mnohem méně. Deppovo „opilecké“ přehrávání, jež v Prokletí fungovalo výborně, navíc tentokrát působí spíš nuceně. I nyní Deppovi sekundují Orlando Bloom (právě procházející obdobím bezkrevného herectví – viz Trója či Království nebeské) jako mladý Will Turner a pohříchu upozaděná Keira Knightleyová v roli zamilované krásky Elizabeth Swannové. Na několik málo vteřin se smrskla úloha guvernéra Swanna v podání Jonathana Pryce – jeho úkol je jednoduchý: pomoci své dceři ze vězení a vyklidit scénu.
Zajímavou proměnou si prošla postava komodora Norringtona (Jack Davenport) – z nafoukaného důstojníka se stává zarostlý a převážně opilý floutek, jenž krátce spojí síly s nenáviděným Sparrowem, aby ho v příhodnou chvíli podrazil. Nováčky v sérii pak zastupují Tom Hollander jako mocichtivý Lord Cutter Beckett, který po Daventoportovi přebírá roli slizouna číslo jedna, a vždy skvělý Stellan Skarsgård úloze Willova dávno ztraceného otce, který na palubě Bludného Holanďana naplňuje svůj doživotní slib. Jedním z vrcholů filmu – a to jak hereckým, tak i trikovým – je postava kapitána Davyho Jonese v podání Billa Nighyho. Britský specialista na démony a kreatury se totiž postaral o ďábelské charisma ústředního monstra, fyzickou podobu pak jeho kapitánu Jonesovi dodali trikoví specialisté z ILM. Davy Jones i muži z jeho posádky ostatně snadno vyšoupnou Gluma i King Konga z pozic nejlepších digitálně stvořených postav v dějinách filmu a jejich souhra s živými herci je vskutku dokonalá.
Kromě posádky Bludného Holanďana čeká na natěšeného diváka i celá řada dalších efektních momentů – více než dvěstěmilionový rozpočet musí být také někde vidět. Například kaskadéři si nejvíce vyhráli při souboji „všech proti všem“ v obsazení Sparrow, Turner a Norrington, to vše na valícím se mlýnském kole. Jenže stará pravda hlásá, že všeho moc škodí. Stará pravda se nemýlí. Úspěšný tým stojící za prvním dílem v čele s režisérem Gorem Verbinskim a scenáristickým duem Ted Elliott a Terry Rossio se v případě dvojky evidentně nechal unést vlastní megalomanií, která velela nafouknout snímek do obřích rozměrů. Na dlouhých dvou a půl hodinách diváka atakuje nejen spousta postav, ale také přemnoho scenérií, trikových kousků i kaskadérských a komických čísel. Ze všeho nejvíc mezi tvůrci scházel odvážný dramaturg, který by kolegům jejich bláznivé nápady včas rozmluvil a nebál by se škrtat.
Porovnání s Prokletím Černé perly vyznívá pro Truhlu mrtvého muže takřka ve všech směrech nepříznivě, ač se filmaři snažili ještě více šlápnout na plyn. Přidávají ale hlavně tam, kde to vůbec nebylo třeba. Ani jednička nevynikla originalitou, držela se však alespoň v mantinelech pirátských filmů (s výjimkou hororové lodi duchů). Dvojka se naopak nevyhnula pomoci všemožných mýtických monster (Kraken) nebo námořnických legend (Bludný Holanďan). Nepříjemné je zejména zjištění, že se nám velkofilmy v posledních letech začínají podobat jako vejce vejci. Jak jinak si vysvětlit, že se hrdinové ocitají v ohrožení obludou jak z Tolkienovy Středozemě, tu zase čelí nástrahám podobným z King Kongova domovského Skull Islandu?
Truhla mrtvého muže by v trilogii o Pirátech z Karibiku velmi ráda zastupovala hvězdněválečné Impérium vrací úder. Má s ním ostatně mnoho společného, a to včetně koncovky, která rozlousknutí všech zápletek oddaluje do třetího dílu. Jenže zatímco Impérium vrací úder pomohlo Lucasovu triptychu vstoupit do dějin světového filmu, Truhla mrtvého muže zrod legendy spíš maří.
