Celková délka všech tří snímků o pirátech z Karibiku nabobtnala do 461 minut, což odpovídá průměrné délce desetidílného televizního seriálu. Završení celé trilogie s názvem Piráti z Karibiku: Na konci světa z toho zabírá neúnosných 168 minut. Nevyhnulo se většině nešvarů každé uměle nastavované série. Objevují se další (zbytečné) postavy, zatímco ty původní mění svou motivaci (a některé i identitu). Ústřední dějovou linku rozvětvují vedlejší, převážně na efekt zaměřené motivy i krátkodobé odskoky do „jiných světů“. Již ke druhému filmu s podtitulem Truhla mrtvého muže napsali scenáristé Ted Elliott a Terry Rossio nesmyslně překombinovanou zápletku, děravou jako plachty ztroskotané lodě. Byla jen záminkou pro extravagantní exhibici Johnnyho Deppa v úloze narcistního, jako páv vyšňořeného kapitána Jacka Sparrowa. Jeho excentrické kouzlo se ovšem klíčovou měrou zasloužilo o famózní úspěch původního filmu Piráti z Karibiku: Prokletí Černé perly (inspiraci čerpal z atrakce v Disneylandu).
Dějovou rozklíženost a zmatenost zřejmě umocnilo i to, že některé scény třetího dílu byly natáčeny bez dokončeného scénáře souběžně s druhým dílem. Úvodní „setup“ tedy není příliš podstatný: proradný lord Cutler Beckett (Tom Hollander) z Východoindické společnosti se spřáhne s kapitánem Bludného Holanďana Davym Jonesem (Bill Nighy) v zarputilé snaze zlikvidovat všechny piráty, na což guvernérova dcera Elizabeth (Keira Knightleyová), její snoubenec Will Turner (Orlando Bloom) a bukanýr Barbossa (Geoffrey Rush) zareagují vysvobozením Sparrowa z halucinogenního očistce a svoláním Bratrského sněmu korzárů. Příběh je po celé tři hodiny zaplňován krkolomnými zvraty v chování deseti (!) postav. Uzavírají mezi sebou prospěchářská spojenectví, vzápětí je porušují, zrazují se, obelhávají, míří na sebe kordem i pistolí. Na scéně se nově objevuje pirátský kapitán Sao Feng ze Singapuru (Yun-Fat Chow) a výrazně – byť nedotaženě – je posílena role vědmy Tii Dalmy alias bohyně Kalypsó (Naomie Harrisová).
Jestliže již podtitul prvního filmu naznačoval, že jde vlastně o dva příběhy v jednom vyprávění, ve druhé a třetí části trilogie tvůrci smíchali dohromady až pět dějových linií. Lehkost, nadhled, vtip a nonšalantní šarm původního pirátského příběhu o lásce a odvaze hodili filmaři během své „třetí plavby“ přes palubu. Především ke scenáristům se tedy vztahuje otázka Sparrowých protivníků, podivujících se nad jeho neskutečnými kousky: „Myslíte, že to všechno plánuje, nebo to vymýšlí v běhu?“
V souvislosti s trilogií se hodně mluví a píše o renesanci žánru „pirátského“ filmu, s tím lze ale polemizovat. I třetí díl Na konci světa totiž pokračuje v trendu Truhly mrtvého muže, která se z vod pirátského dobrodružství přeplavila do oceánu fantasmagorické duchařiny, kde se vše pouze odehrává v bukanýrských kulisách (a ve třetím filmu už i kdekoli jinde). Do pozadí nakonec ustoupil i sám Jack Sparrow, neboť pro přemíru užvaněných postav zbylo na jeho chvastounské repliky i šaškovskou řeč těla překvapivě málo prostoru. Kompenzovat to jeho „naklonováním“ v několika scénách je i v kontextu trilogie snaha značně pošetilá, rušivá a místy až iritující. Depp-Sparrow se ve filmu objeví až po půlhodině, takže jeho roli zpočátku nesmyslně přebírá Keira Knightleyová coby sličná Elizabeth (v jedné scéně si s „deppovskými“ grimasami vytahuje zpoza šatů arsenál zbraní). Někdejší rozmazlená guvernérova dcerka však ke komické úloze přibírá i roli hrdinské pirátky. Nevadí, že se během divoké šermovačky romanticky vdává, ale její plamenně heroické proslovy o svobodě berou vítr ironie z plachet příběhu, postavenému na přepjaté komické nadsázce a karikatuře hrdinství.
Žertovná rovina filmu oslabila, přibylo naopak temnějších míst (viz úvodní patetická poprava pirátů). Sotva však může být film Na konci světa napínavější než jeho předchůdci, když většina hlavních postav je buď nemrtvá, nebo nesmrtelná, takže o jejich osudy není proč se strachovat (že Sparrowa spolkl Kraken, už nikdo neřeší). Režisérskému rutinérovi Gore Verbinskému se nepodařilo natočit ani jednu akční sekvenci, která by se přiblížila brilantně inscenovaným scénám z Truhly mrtvého muže, například skvěle vypointovanému souboji v mlýnském kole. Výprava, kostýmy i vizuální efekty – to vše je ve filmu (téměř) dokonalé. Technické, trikové a především finanční možnosti však zastínily obrazotvornost režiséra, byť se snaží opisovat i od slavnějších kolegů (viz samoúčelný odkaz na Tenkrát na Západě).
Z filmu je cítit urputná, leč marná snaha imitovat nejhravější sekvence z prvního filmu a z povinnosti trousit (už jen rádoby) vtipné hlášky. Jenže žádnou stejně okouzlující scénu, jakou byl Sparrowův triumfální výstup na molo z lodi klesající ke dnu ve filmu Prokletí Černé perly, v nejnovějším snímku nenajdeme. V závěrečné scéně, která je jen kopií finále prvního snímku, Sparrow s pirátskou písní na rtech a s ukradenou mapou Pramene mládí nestoudně vyplouvá vstříc čtvrtému dobrodružství. Skoro se chce doufat, že jeho loďka zůstane na moři alespoň oněch deset let, které mrtvým bukanýrům předurčila Kalypsó. A že za tu dobu snad někdo pro Sparrowa vymyslí scénář, který by ho byl hoden.
