Hlavní hrdinkou je pochopitelně opět žena, ale tentokrát má mnohem lidštější rozměry než Ada z Piana, která pouhou silou vůle (a svých tělesných křivek) dokázala udělat z Harveyho Keitela předoucí koťátko (což Piano definitivně posunulo do žánru sci-fi). Pikovou trojku táhne Frannie Thorstin (výtečná Meg Ryan), učitelka angličtiny, která pracuje na knize o současném slangu. K tomu se jí rozhodně hodí, že její nevlastní sestra Pauline (jen o málo hoší Jennifer Jason Leigh) žije svůj život mezi šlapkami, pasáky, dealery a podobnými existencemi. Frannie zrovna nemá moc štěstí na chlapy; vlastně na tom musí být dost bídně, když se naposled spustila s oslizlým Johnem (skvělá etuda Kevina Bacona), ale naštěstí je na obzoru fešácký taliánský detektiv James Malloy (vynikající Mark Ruffalo... ehm, je už všem jasné, že v Pikové trojce všichni hrají jako kdyby zrovna vylezli z Actors Studia?). Malloy vyšetřuje brutální vraždu, k níž by Frannie mohla poskytnout nějaké stopy, ale než se oba krásní mladí lidé nadějí, skončí spolu v posteli. Frannie má přitom důvod domnívat se, že její nový objev má v dotyčném mordu prsty i jinak než jen jako vyšetřovatel... Zbytek - tedy většina filmu - pak jede jako po másle: vražd přibývá, důvěry ubývá, napětí se stupňuje a velké odhalující finále nechybí.
Jako kriminálka Piková trojka funguje o dost líp než jen průměrně. Jane Campion dokáže zachytit neklidně tepající prostředí ulepených barů, obskurních bordelů, temných uliček a zadních traktů, zkrátka ulice, kde je hranice mezi počestným živobytím a křivárnou velmi neostrá a kde každý přežívá jak může. Ruku v ruce s tím jde autentická atmosféra těch méně turisticky vstřícných částí New Yorku, kterou se zdánlivou lehkostí a samozřejmostí snímá kamera Dion Beebe (Chicago, Equilibrium). Když se tyhle dvě dámy dají dohromady se střihačem Alexandrem de Franceschi, jsou z toho brilantní sekvence - například když Frannie sedí zavřená v autě s Malloyem a jeho kolegou Rodriguezem (Nick Damici) nebo ta z baru tajemně utopeného ve světlostínu. V takových chvílích se může stát cokoliv a napětí prosakuje plátnem jako krev v půvabně morbidních úvodních titulcích.To, co však z Pikové trojky dělá něco víc než jen další kriminálku, je způsob, jakým se v ní vyšetřování série vražd propojuje s celým trsem dalších témat. Jane Campion na příběhu Frannie de facto ukazuje odvěkou bitvu pohlaví (proto vraždy), který byl během tisíciletí do značné míry institucionalizován (ve filmu hraje velkou roli motiv zasnoubení), ale jehož nejpodstatnější část stále probíhá na základní, primitivní, animální úrovni sexu a násilí. Tomu, aby se muži se ženami navzájem nepozabíjeli, většinou zabraňuje komunikace, a proto není náhoda, že se Frannie profesně věnuje právě jazyku. Všechny tyhle volné konce se v Pikové trojce až překvapivě dobře a organicky smotávají do jednoho klubka: stačí říct, že podezřelými z vražd jsou ve filmu snad všechny mužské postavy, přičemž Frannie s každou z nich něco má nebo měla. A pak je tu fakt, že Jane Campion stejně jako kdysi Hitchcock nedělá rozdíl mezi scénami násilnickými a milostnými a točí je stejným způsobem.
Kromě tohohle multitematického lavírování si Jane Campion zaslouží uznalé zamručení ještě za vedení herců: Meg Ryan (Město andělů, Samotář v Seattlu) tady na poměry někdejšího blonďatého andílka div nečaruje a oknírkovaný Mark Ruffalo (Můj život beze mne, Letuška 1. třídy) prozměnu jednou nepředstavuje dokonalého muže. Ostatně o tom, že většina z herců tu zažívá rozhodně povedenější momenty svých kariér jsem se už zmínil, přičemž je evidentní, že ruka méně zkušeného režiséra by z nich takové výkony nevymáčkla. Nejvýraznějšího efektu Jane Campion dosáhla ve štědrých erotických scénách, které působí nevídaně přirozeně a realisticky.
A jako by toho na Pikové trojce nebylo dobrého dost, povedl se tentokrát i český titul - i když moc nechybělo a In The Cut u nás šlo jako Smrtící vášeň. Takhle nevidím jediný důvod, proč byste si tenhle film měli nechat ujít.
