Režisér Stephen Frears má za sebou vynikající Špínu Londýna, Královnu, či docela dobrý televizní film o skupině vojáků, letí omylem na Moskvu shodit atomovou pumu. Frears si většinou vybírá vážnější témata, která však dokáže odlehčit velmi příjemným druhem humoru. A to si Philomena bere na paškál velmi děsivou a nedávnou minulost Irska.
Mladé ženy, které se nehodily do krámu systému – z ulice, prostitutky, ale také prostě obyčejné těhotné nevdané holky, strčil soudce do pasťáku pod tvrdou katolickou rukou, kde dotyčné mnohdy strávily zbytek života. Philomena není příběhem ženy, která zde strávila život, ale vypráví o reportérovi, kterého po vyhazovu z BBC, donutí okolnosti vzít kšeft „o životním příběhu“. To je taková ta reportáž, co ji všichni milují.
Středem příběhu je stárnoucí Philomena, které v mládí sebraly jeptišky syna. Ten skončil v adopci až za oceánem a Philomena hledáním ukradeného dítěte strávila celý život. Z filmu jsem si odnesl neblahý pocit, že jeptišky ve své fanatické víře mohou být pěkné mrchy. Také jsem však lapal po dechu z hereckého koncertu Judi Dench a Steva Coogana. Mezi nimi to jiskří a jejich road show ve Spojených státech je velmi dojemná. Neobyčejný výlet je plný vtipných, ale také vážných dialogů. Mezi redaktorem a starou dámou to jiskří. Ona je bezelstně upřímná, on možná jízlivý, ale jinak velmi pragmatický. Neduhem Frearsova filmu je jeho „televiznost“.
zdroj: YouTube.com
Máte pocit, že sledujete lepší televizní projekt, který je v kině jaksi nedopatřením. Je však velmi poučné na této nesourodé dvojici snažit se pochopit součást moderních dějin Irska. Když vám povím, že Judi Dench zde podává jeden ze svých opravdu úžasných hereckých výkonů, budete chtít snímek určitě vidět. Uvědomím-li, že tato dáma hrála šéfovou Jamese Bonda a nyní je zde za vitální stařenku, pak smekám.
Frears potvrzuje svoje kvality, ale mohl se více rozmáchnout. Komornost filmu neubírá na kouzlu, ale o domech pro padlé ženy toho mohlo zaznít ještě víc.
A pozor, příběh je podle skutečnosti.
Hodnocení: 70 %