Představitel vznětlivých, nebo naopak strnulých a mlčenlivých podivínů těží nejen ze svých tělesných proporcí, ale také z jedinečně namíchaného charismatu. Specifickým komediálním nadáním tak Stormare dokáže doslova převálcoval mnohé ze svých slavnějších spoluhráčů. Pro Ameriku jej objevili v roce 1996 bratři Coenové, kteří ho obsadili do úlohy tichého kriminálníka Grimsruda v krimithrilleru Fargo (1996). Už dvě desetiletí však Stormare zároveň patří k předním osobnostem švédského divadla.
Peter Stormare, který se narodil 27. srpna 1953 v malé severošvédské vesničce Arbrå, se k divadlu a posléze k filmu vlastně doslal čirou náhodou. Jako stockholmský pošťák, co měl celkem blízko k bohémě, si totiž jednou vyzkoušel přijímačky na místní hereckou akademii. Na školu se sice nedostal, zaujal však jednoho ze zkoušejících, který Peterovi začal dávat soukromé hodiny herectví a zároveň mu dopomohl k místu kulisáka ve švédském Národním královském divadle. S počátkem osmdesátých let ostatně na jevišti „Národního“ Stormare profesionálně debutoval úlohou nenávistného skinheada ve hře Třídní nepřítel. Svým výkonem navíc tehdy zaujal Ingmara Bergmana. Slovutný režisér pak Stormara během následujících jedenácti let režíroval hned v několika desítkách dramat, od Hamleta a Krále Lepra až po Slečnu Julii a Cestu dlouhého dne do noci. V letech pozdějších se navíc Stormare začal věnovat i divadelní režii, a to nejen ve Stockholmu, ale také na celé řadě světových scén (na londýnské Almeida Theatre uvedl celou řadu klasiků i svá vlastní dramata La Futurista, The Electric Boy a El Paso, v Tokiu se věnoval režii činohry i opery). Od roku 1992 se pak Stormare několikrát představil i na americké divadelní scéně, ve věhlasném Actors Studiu se zhostil titulní role v dramatu Rasputin, v The Public Theatre si ve hře Labuť zahrál společně s Frances McDormandovou, manželkou nezávislého filmaře Joela Coena.
Před kameru se Peter Stormare poprvé postavil již v roce 1982 díky malé roličce v Bergmanově dramatu Fanny a Alexandr, u filmu mu však dlouho pšenka moc nekvetla. Po čtveřici menších úloh ve švédských televizních a filmových produkcích získal Stormare první zkušenost v Hollywoodu, drama Penny Marshallové Čas probuzení (1990) však opět nabídlo pouze snadno přehlédnutelnou úložku. A obdobně si Stormare vedl i v několika evropských produkcích, kupříkladu v dánské tragikomedii Freud flyttar hemifrån... (1991) či v britském psychodramatu s Jeremym Ironsem Posedlost (1992). Na celosvětovou slávu si tak musel Stormare počkat až do roku 1996, kdy bratři Coenové hledali do svého krimidramatu Fargo ideálního parťáka k drobnému Stevu Buscemimu. Duo břídilských kriminálníčků, Stormarův mlčenlivý sadista Grimsrud a Buscemiho upovídaný Showalter se pro oba herce stali vstupenkou do Hollywoodu i do filmových dějin.
Dnes má Stormare možnost účinkovat i v těch nejnákladnějších velkofilmech, Fargo jej však zároveň zaškatulkovalo mezi představitele rozmanitých podivínů. Mohutní primitivové (jako například nihilista Uli v komedii bratří Coenů Big Lebowski, pornorežisér Dino Velvet v thrilleru 8 MM či opilec Serge v romanci Čokoláda), neškodní pomatenci (fanoušek Beatles Dixie ve Wendersově podobenství The Million Dollar Hotel) či šílení vědátoři (pochybný chirurg Solomon Eddie ve Spielbergově sci-fi Minority Report, maniakální biolog Simms v akční komedii s Jackiem Chanem Smokink) tak dnes patří k hlavnímu zdroji obživy tohoto švédského herce. I z těch nejprostších úloh však častokrát dovede vytěžit více než jeho slavnější kolegové z rolí hlavních. Zaujal hned několika extravagantními komediálními výkony, například jako kosmonaut Lev Andropov v katastrofickém Armageddonu (1998), pošahaný milovník násilí Milo Styles v hororu George A. Romera Drtič (2000) nebo ruský mafián Alexej v akční podívané Mizerové 2 (2004). Ve fantastickém hororu Constantine (2005) pak s gustem ztvárnil samotného Satana. K výrazným hereckým partům se ale po Fargu dostal v Americe snad jen dvakrát. Poprvé v černé komedii Somewhere in the City (1998) jako shakespearovský herec Graham, podruhé v sitcomu Watching Ellie (2002-2003), kde se zhostil role švédského údržbáře Ingvara.
Do své domoviny se dnes Stormare vrací pouze výjimečně, menší úlohu v televizním filmu svého mentora Ingmara Bergmana Larmar och gör sig till (1997) však odmítnout snad ani nemohl. Další příležitost k návratu pak přišla v roce 1998, v průměrném akčním thrilleru Hamilton se Stormare představil v titulní úloze zvláštního agenta bojujícího s ruskou mafií. Zároveň však patří mezi herecké poutníky, kteří už pracovně procestovali takřka celý svět. Díky tomu jsme ho mohli spatřit například jako něžného milovníka Jeffa v muzikálu Tanec v temnotách (2000) od nonkonformního Dána Larse von Triera. Do České republiky pak Stormare pracovně zavítal dokonce už třikrát. Nejprve zde do galerie svých filmových padouchů přiřadil obchodníka se zbraněmi Vase v krimikomedii Česká spojka (2002), aby poté v televizní minisérii s Robertem Carlylem Hitler: Vzestup zla (2003) ztvárnil nacistického pohlavára Ernsta Röhma. Naposledy jsme ho mohli vidět jako extravagantního italského šlechtice Cavaldiho ve fantastickém snímku Terryho Gilliama Kletba bratří Grimmů (2005).
V českých kinech ho mohli diváci krátce spatřit v thrilleru Předtucha (2007) a také v norské komedii pro teenagery Rozjeď to! (2007).
Ačkoli Peter Stormare na oscarovou roli stále čeká – a patrně také ještě dlouho čekat bude – o obdivovatele z řad fanoušků, kteří se těší na každou jeho další úlohu, nouzi rozhodně nemá. A to není vůbec špatné vysvědčení pro muže, jehož před deseti lety znal mimo domovinu pouze málokdo.
