Nový přístup
Právě tak byl v roce 1984 ocejchován režisér Perného dnu Richard Lester hudebním kanálem MTV. Čím vším mu jeho Perný den unikátní cenu zasloužit?
Použití hudby ve filmu v době před tvorbou Perného dnu rozhodně nebylo nijak usedlé - o sedm let dříve ostatně přišel muzikál West Side Story, který navázal na dekády filmových muzikálů tím, že jejich koncept zcela překopal. Filmové muzikály samotné však o dvě dekády ustoupily právě hudebním filmům a klipům - těm, v nichž se story oplétá spíše kolem muzikantů než kolem obyčejných postav, s nimiž cloumá potřeba choreograficky tančit a zpívat na náměstích. Perný den tento trend jasně předznamenává.
Beatles v hlavních rolích jsou však jenom jedním komponentem úspěchu. Lesterova režie se ukázala být mnohem podstatnější. Oproti soudobým muzikálům, které stále často připomínaly spíše záznam divadelního muzikálů, se Lester rozhodl inspirovat se ve francouzské nové vlně a její inovaci ve střihu, přiznání přítomnosti filmové kamery a polodokumentárnímu stylu.
Toho mohl dosáhnout užitím více kamer snímajících jedinou scénu. Jejich operátorům dal dostatečnou svobodu a díky tomu mohl ve finále hudební čísla sestříhat tak, jak jednoduše u prostého záznamu hudebního vystoupení z jediné kamery nebylo možné. Komplexní záznam hudebního čísla se zrodil právě skrze Perný den.
Vliv do dnešních dnů
Ve výsledku byl tak snímek nominován na několik Oscarů, a to dokonce i za scénář. Snímek rozdmýchal již hořící Beatlemanii do nových obrátek a jako takový inspiroval další generaci filmařů i muzikantů, ale nejen jich.
Britský kritik Leslie Halliwell jeho vliv viděl i v britských špionážních a komediálních titulech do konce 60. let, další americký kritik Roger Ebert dokonce střihovou sekvenci Perného dnu, tedy stříhání obrazové složky do hudebního tempa, popsal jako vynález zcela "nového filmového" pravopisu. Faktem je, že například akční filmy, kde je syntéza hudby a střihu často nejviditelnější, byly od 80. let zpětně ovlivněny právě módou hudebních klipů MTV.
"Když se dnes díváme na televizi a vidíme rychlé střihy, záběry ručních kamer, rozhovory za pochodu, hudbu sedící k akci a další znaky moderního stylu, díváme se na děti Perného dne," napsal Ebert doslova v roce 2008.