Zatímco Williams hudbu vystavěl na výrazných pohádkových základech, díky čemuž zněla mile a téměř neškodně, Doyle všechnu jeho předchozí práci smazal. Podle všeho se soustředil spíše na výrazně temnější stránku snímku. Tomu odpovídá i výsledek, kterým je skutečně hodně temná kompozice, ale zároveň velice majestátní. Orchestr tu místy burácí, což v předchozích Williamsových dílech nebylo zvykem.

Už čtyři úvodní skladby to dají jasně najevo. Např. taková The Dark Mark jako by vypadla spíše z nějaké hodně dusné pasáže Pána prstenů. Dechy burácí ve vzduchu a smyčce se tu protáčí v tak intenzivních včelínech, až by se z toho jednomu zamotala hlava, to vše ještě proloženo znejišťujícími tajemnými/tapavými pasážemi...

Lehkého probuzení se lze dočkat až v následující skladbě Foreign Visitors Arrive, kdy Doyle připomene Williamsův The Hedwig´s Theme motiv. Zásadní a oblíbenou potterovskou melodii Doyle zde jen lehce načrtne; zatímco ve Williamsově podání zněla spíše magicky, Doyle ji opět neváhá malinko přidusit a znejistit.

Pokud se na chvilku vymotáme z temných doyleových vod, dočkáme se např. milostně romantického tématu v Harry´s Potter Love. Lehce připomene pár vznosnějších romantických témat z Doylova Hamleta, či několik hravějších až komických skladeb (Rita Skeeter, Potter Waltz, Myrtle´s Move, Hogwat´s March či Nashville´s Waltz, ty ale patří k těm méně zajímavějším skladbám na celém soundtracku).

Počínaje patnáctou skladbou The Black Lake je hudba o něco více akčnější a temnější. Úplně závěrečná Hogwart´s Hymn na mě působí malinko otevřenějším dojmem. Ve výsledku tedy mohu říct, že výběr Patricka Doylea byl rozhodně správný, příjemná změna i osvěžení. A jsem moc zvědavý, jak se Doyle vypořádá s pátým dílem, který by měl přijít již v roce 2007...

P.S. Úplným závěrem jsou tři nudné rockové skladby od Jarvise Cockera, frontmana britských Pulp, nicméně k Doyleově hudbě se absolutně nehodí...

Verdikt: Temnější, majestátnější... Díky změně skladatele i mnohem čerstvější!

Hodnocení: 80 %