Není nad to vidět film s premiérovým publikem. Tihle diváci jsou režisérovi a priori příznivě naladění a sálem vrtí neopakovatelná atmosféra. Zatímco ale takové Matrix Revolutions obecenstvo prokouklo už v polovině, a při „slavném“ polibku se kino otřásalo posměchem, během projekce Návratu krále se publikum tleskalo jak na otevřené scéně, tak i při závěrečných titulcích. Ano, Návrat krále i Pán prstenů celkově jsou skutečně mnohem lépe udělané, než Matrix „R“, či ve výsledku celá jeho trilogie. Díky druhé polovině Návratu Jackson bez problému vítězí i nad Lucasovými Hvězdnými válkami.
Přes slabiny ve scénáři, slabší první polovinu snímku a celkovou uspěchanost slaví režisér úspěch s formou použitou už ve Dvou věžích: chvíli Frodo a Sam pajdají směrem k Hoře osudu, pak zase Gandalf bojuje v Minas Tirith, Aragorn jede s rohanskými, mezitím pár zpomalených záběrů a zase Frodo… Režisérský hračička Peter Jackson navíc v Návratu krále uvádí nejlepší scény z celého Pána prstenů vůbec.
Nejmagnetičtější je asi obraz, v němž Pipin zpívá k potěše správce Denethora (John Noble s výrazem pozdního Klause Kinského), který zatím hoduje. A teskný zpěv pokračuje a Denethorův syn Faramir se hotoví do beznadějného útoku proti skřetí přesile před troskami Osgiliathu, načež Denethor žere kuře a Pipin zpívá a Faramir útočí- tohle vás vážně přimrazí.
Útok pavoučí ďáblice Oduly proti Frodovi je zase úžasnou poctou všem pozemským horrorům a mezi všemi segmenty jde o jeden z těch nejpropracovanějších, kdy Jackson publikum doslova vrhne na horskou dráhu překvapivých obratů. Skutečná horská dráha však diváky čeká při bitvě na Pellenorských polích. Jestli bych chtěl něco vidět v IMAXU, pak tuhle pasáž! OK, pár sekvencí z jiných žánrů by se našlo, ale pokud jde o bitvy, konkurence nehrozí. Wachowští v Matrix „R“ scénu zaplaví počítačovými bojovníky, zahltí Zion chobotničkami, ale všechno snímají matně, z bezpečné dálky. Jackson ne. Jackson vás vrhne přímo doprostřed běsnění. Kamera se vrhá z nebe dolů v těsném závěsu za Nazgûly, klouže vzdušnými proudy okolo Minas Tirith, z první řady pak efektně sleduje nápor Rohanu a souboj jezdců s Olifanty… Kromě toho režisér bitvu příliš neinscenuje sledováním předem vybraných vojáků (jako Wachowští, či Tolkien). Jackson bitvu chápe jako vysoce inscenované představení, kde využívá vizuálního potenciálu jednotlivých ras, nejdřív jsou tu skřeti, pak věže a mûmakové, olifanti, potom… Kameramani se pohybují cíleně jako kamikaze. Kdyby se ta bitva udála, mužů s kamerami by na bitevním poli zemřelo nejvíc ze všech!
Snad jediné, co mě na bitvě trošičku zklamalo byla slibovaná „temnota“. Tenhle primát si podle mě bitva o Helmův žleb udrží, a nejen proto, že se odehrála v noci. Jinak je ale Pellenor kinematografickým zážitkem té nejprvnější mezi prvními třídami. Nakonec snad jenom, že tenhle film je opravdu udělaný výhradně pro kina, ne pro televize, nebo monitory.
