Ve filmu Památkáři režiséra a scénáristy George Clooneyho, který si zahrál i hlavní roli, se objeví celá řada velkých jmen. Společně tak můžeme vidět herce jako je Matt Damon, John Goodman, či Bill Murray. Ženský faktor zastává Cate Blanchett, z níž bohužel dámská móda roku 1945 činí jednu z nejošklivějších žen na světě.

zdroj: tisková zpráva

Je dobré zmínit, že film se opírá o skutečné události z druhé světové války. Program s názvem „Monuments, Fine Arts, and Archives program“ byl spojenci vytvořen v roce 1943 pro záchranu historických předmětů před zničením. Příslušníci jednotky „Monutents Men“ působili mimo jiné i na zámku Neuschwanstein.

Mnoho jmen, mnoho míst

I přes celkově dobrý dojem z filmu je škoda, že se hned po úvodním sestavení týmu postavy rozcházejí. Herecké výkony skvělé, příběh však skáče tu na vtipnou linku s Murrayem, tu na dojemnější linku s Goodmanem. Samostatně pak působí paralela se skvělou, byť ne příliš atraktivní, Cate Blanchett, která si zahrála odbornici na umění tajně bojující proti nacistům. Ta se v příběhu potkává jen s Damonem a do celkového příběhu zasahuje jen málo.

zdroj: Archiv

Další rozvětvení zápletky zajistí přítomnost Rudé armády, která se de facto stává dalším nepřítelem Památkářů a zajišťuje zcela novou dějovou linku. Ono členění do několika příběhů, které na sebe občas ani nenavazují, je veliká (a jediná) škoda. Postavy jsou napsány dobře, dojemné scény mají stejně prostoru jako ty vtipné.

Několik scén je natočeno opravdu mistrně. Například ta, ve které se Murray a Bob Balaban setkávají s mladým Němcem, který náhodou vlastní sbírku kradených obrazů patřících židovskému sběrateli. Zatímco Murray se v klidu baví s Němcem, Balaban pomalu obchází obrazy a uvědomí si jejich příběh. Jejich nenucený rozhovor se nápadně podobá výslechu Hanse Landy ve stejně skvělé úvodní scéně Tarantinových Hanebných panchartů.

Válečný film, kde se nestřílí

Pochvalu si pak zaslouží scénář. I když jsou dějové linky rozházené, nestává se, aby se divák ztrácel. Což je také díky hereckým představitelům, kteří jsou natolik rozdílní, že je lze jen těžko zaměnit. Jen díky hercům se právě můžeme v klidu soustředit na příběh. Vedle výběru herců je dalším velkým plusem svižně ubíhající děj. Je pravda, že se ve filmu vystřelí jen párkrát a spatříme ještě méně výbuchů, to ovšem neznamená, že bychom se, byť jen chvilku, nudili. Jednoduše - když už výstřel padne, stojí to za to.

zdroj: tisková zpráva

U Památkářů se nejedná o vážné adepty na Oscary, ovšem škoda peněz za lístek na film to rozhodně není. Jedná se vesměs o podobnou all stars zábavu jako byli Dannyho parťáci. Což přítomnost Damona a Clooneyho jedině potvrzuje. Možná si režisér mohl z Parťáků vzít větší příklad a celý film více stavět na vtipný dojem. Občas je tu cítit trocha promarněného potenciálu na dobré vtipy.

Síla detailu

Mezi povedené věci patří i soundtrack z dílny Alexandra Desplata, který mimo jiní pracoval i na filmech, jako byly Argo či Králova řeč. Ten odvedl dobrou práci, i když je zajímavé, že hudba nezaznívá příliš často, hlavní motivy sedí skvěle.

Příjemná je i historická přesnost. Potěší i takové detaily, jako jsou křídou nakreslené bílé hvězdy na zabaveném německém voze, či všeobecné kouření cigaret, což se v jisté době snažili tvůrci válečných filmů vystřihnout.

Hodnocení: 70 %