Palindromy jsou věnovány památce Dawn Wienerové, hlavní postavě ze Solondzova staršího a průlomového Welcome to the Dollhouse (1995). Palindromy začínají na Dawnině pohřbu. Dawn měla 13letou sestřenku Avivu a ta je hlavní hrdinkou nového režisérova snímku, který je možná o něco chladnější a divácky náročnější, než ty předchozí, pořád jde ale o film, který si budete pamatovat proto, že vám jeho výjevy budou vystupovat na mysl ještě pěkných pár dní.
Aviva. To jméno se čte odpředu stejně jako odzadu – je to palindrom - odtud název filmu. Aviva je jednou bílá, jednou černá, jednou holka, jednou žena a jednou dokonce i kluk a to se ani nutně nemusí jmenovat Aviva. Kapitol mají Palindromy stejně, jako Aviv a jejich hereček - celkem osm.Některé jsou vrcholně poetické: v segmentu „Huckleberry“ vidíme malého Willa Dentona, kterak za titulního popěvku s pojízdným zavazadlem kráčí podél silnice. Potom obilným polem. Skončí u řeky, kde nasedne do plastového člunu a odpluje.
Jiné kapitoly jsou ohromně dramatické – v „Henry“ je dospívající Aviva (Hannah Freiman) patologicky posedlá touhou mít miminko a její matka Joyce (Ellen Barkin) jí ho neméně vehementně rozmlouvá.
V pozdější „Mama Sunshine“ se potom Aviva ztělesněná korpulentní Sharon Wilkinsovou dostává do křesťanské komunity, v níž se Mama Sunshine (Debra Monk) s pomocí Ježíše stará o (od narození) různě postižené děti. Skvostná misie, dokud Mamin muž Bo (Walter Bobbie) nezačne plánovat vraždu doktora, který provádí potraty.Obrazově jsou Palindromy jsou sérií pohledů, které Tom Richmond nasnímal s jemným načervenalým filtrem. Nejsou ani tak tragické jako Nachtweyovy výjevy, ani tak provokativní jako obrázky Newtonovy a neodrážejí ani skrytý půvab charakteru, jak to umí Anton Corbijn.
Solondzovy výjevy jsou kruté, chladné a záměrně vzdálené. Režisér vyznává podobnou školu, jako Harmony Korine ve svých maloměstských skicářích typu Gummo. Ani Solondz nemá problém zásobit plátno „nefilmovými“ typy – pokud se do kina chodíte dívat na krásné lidi, tak Palindromy vynechte. Tady není krásná ani jinak půvabná Jennifer Jason Leigh.
Podobně jako v režisérově průlomovém Welcome to the Dollhouse Solondz v Palindromech mapuje život dětských outsiderů. Základním tématem je potrat, který je dnes v euroamerické kultuře především americkým problémem. Solondz zobrazuje aspekty potratu i porodu „palindromicky“ – je tu možnost aktivního života i přetrvávající trauma, je tu milované i nemocné děcko. Moment se zárodkem v igelitu vyznívá poněkud naprázdno, zatímco ze druhého plánu útočící pedofilie bodá jak žihadlo. Tento prvek také zvýrazňuje závěrečná, velmi odvážná sekvence.
Palindromy jsou ve své podstatě matematické melodrama. Na základní vzorec (holčička Aviva lomeno potrat/pedofilie) Solondz navléká různé herečky, které proplouvají svými prostředími i ději podobně, jako Huckleberry. Nemyslím ale, že se režisér snaží diváka znejistět za každou cenu. Svou hru vyšperkovává rafinovanými drobnostmi – Aviva Mama Sunshine i Aviva Bob (Shayna Levine) mají stejné oblečení. Joyce Victor je zase matkou jedné a všech filmových Aviv. Palindromům by neškodila větší angažovanost režiséra, díky níž by se proud vyprávění pročistil a zrychlil, ale zase dívat se na Welcome to the Dollhouse II. je přece zbytečnost.
