Ten film vůbec není špatný. Vyznívá však stejně šedivě a podprůměrně jako zcela imbecilní Air Force One, kdy se stárnoucí prezident Harrison Ford dokázal v podpalubí letadla odhodlat k boji proti teroristům. Tentokrát hlava státu nemá síly žádné, jenže je tu bývalý osobní strážce, který dokáže v „podpalubí“ Bílého domů uskutečnit diverzní akci, která v dějinách kinematografie nemá obdoby. Můžeme si říkat, že když se oprostíme od vlasteneckého patosu, z něhož je místy opravdu na zvracení, tak dostaneme vlastně opravdu čistý akční vývar, v němž se tradičně toporný Gerard Butler snaží dosáhnout svého dalšího hereckého dna. Ono je jednoduché říci, že jde v podstatě jen o dvouhodinovou žánrovou jednohubku, jenže lidé takovým žvástům věří a z akčního filmu se rázem stane totálně za vlasy přitažená propaganda.

Morgan Freeman ve filmu Pád Bílého domu | zdroj: Bontonfilm

Patos v novém obsazení

Spojené státy jsou v těchto filmech vždy v roli chudáka. Radí, nabízejí pomocnou ruku a nakonec jsou napadení nečestnými teroristy a musí se bránit. Divák nebývá dojmu, že celá tahle země je obětí nějakého pomateného komplotu a nakonec začne omlouvat a obhajovat skutečnou politiku a jednání tohoto státu. Je to chytré a možná i pravdivé. Zase nebuďme paranoidní a přiznejme jedno, celé to vymytí mozku v podobě Pádu Bílého domu má celkem obstojný spád, což je jediná věc u akčního filmu, která dokáže zamést pod stůl ostatní neduhy. V tomto případě je to zápletka, kterou opravdu odhalí i retardovaný blb – stačí si vzpomenout na všechno, co jste viděli za filmy. Leccos vám dojde! Herecké výkony hlavních představitelů jsou všechny na Zlatou malinu. Eckhart v roli prezidenta Spojených států je divným koženým obličejem, který by nemohl být nikdy zvolen. To prosím, ani kdyby před jeho volebním obdobím vládlo deset Bushů najednou. V roli viceprezidenta propadá do bahna Morgan Freeman, jehož výkon je stejný už dvacet let. Sledujete akční film od Antoina Fuquy a přitom pořád čekáte, kdy tenhle chlápek sedne do autobusu a odjede hledat pod kameny zapečetěné obálky s penězi na cestu ke svobodě. Krizový černošský manažer řídící jednoho muže, na jehož bedrech visí nejen osud prezidenta, ale vlastně celého svobodného světa, zde vypadá jako přes průklepák a svojí rozhodností připomíná Glen Close coby viceprezidentku ve zmiňovaném hnoji Air Force One.

Gerard Butler, Aaron Eckhart ve filmu Pád Bílého domu | zdroj: Bontonfilm

Nejslabší film? Jen divná akce

Zapomeňte na herectví, zapomeňte na nějaké dobré nápady. Antoine Fuqua natočil možná svůj nejslabší film, ale když se oprostíte od té hořící vlajky a opravdu blbých dialogů, můžete se vám dostat jistého uspokojení. On to opravdu není zase tak špatný film. Musíte si říci hned na začátku, na co se budete soustředit. Pokud to budou spršky kulek, vykulený Butler a cílená likvidace amatérů, kteří ohrožují prezidenta, pak je vše v naprostém pořádku. Vlastně si ten snímek můžete klidně užít jako první Smrtonosnou past. Nenáročná zábava, kterou za pár let uvidíte v televizi, pětkrát přepnete u reklam a zase zapomenete. Na druhé straně je onen vlastenecký patos a neustálé přemýšlení nad tím, zda to celé mysleli tvůrci vážně, či zda jde jen o nějaký velký omyl. V takovém případě vám v kině bude bublat v žilách horká krev vzteku, nad přemýšlením, kdo za tím vším stojí. Nehledejte v tom nic, posaďte se a sledujte, co všechno může filmař natočit s blbým scénářem, když dostane hodně peněz.

Hodnocení: 40 %