Zároveň - a hlavně - musí prožít rozklad svého okolí, svého "dvora", a uvědomit si, jak málo ho vlastně znal: z patolízalského tajemníka (Oldřich Kaiser) se vyklube zrádný had, z protivného byrokrata (Jiří Lábus) jediný věrný, starší Riegrova dcera (Tatiana Vilhelmová) zvolna ustupuje od svého původního úmyslu otce ubytovat u sebe, mladší dcera (Ivana Uhlířová), která se zdála být jen jakousi ozdobou rodiny, je naopak jediná, kdo hledá reálné východisko.
zdroj:
tisková zpráva
Z vyšších míst přichází Riegerovi nabídka, že by ve vile mohl zůstat, kdyby veřejně podpořil svého cynického protivníka (Jaroslav Dušek). Tato výzva je navíc doprovázena vydíráním pomocí kompromitujících dopisů, které jsou Riegrovi nepřátelé připraveni nabídnout bulvárním plátkům. Dokáže zlomený Rieger odolat nebo ho čeká zoufalá a ponižující kapitulace?
Setkání Václava Havla s filmovou režií, řečeno jeho slovy - v závěru veřejné kariéry - je poněkud symbolické. Jeho rodina, především v osobě jeho strýce Miloše Havla, je úzce spojena s vybudováním domácího filmového průmyslu v období první republiky. Zároveň je to poprvé, kdy Václav Havel svou autorskou vizi sám interpretuje.
„Divadelní hra je jakýsi polotovar, který autor nabídne divadlům a ta si s ním naloží po svém," říká Václav Havel a dodává: „Myslím, že autor to má pokorně snášet. Nesnese-li interpretaci někým jiným, má psát romány a ne divadelní hry. Poté, co mnohá desetiletí se mé hry takto hrají, pocítil jsem chuť konečně interpretovat sám sebe. A navíc filmem, což pro mne znamená určitou vnitřní satisfakci. Původně a vlastně celý život jsem chtěl být hlavně filmařem."
