Osmačtyřicetiletý Švéd Dolph Lundgren nepatří k hereckým osobnostem, na něž byste mohli lákat diváky do kina. Dokonce ani DVD s jeho jménem není zárukou, že daný titul nezůstane ležet v regálu bez povšimnutí. Naproti tomu u velmi levných (časopisových) titulů, kde zpravidla vládne absolutní brak, je jistým příslibem ne zcela zbytečně vyhozených 150 korun. Tak tomu teoreticky mohlo být i v případě filmu Ochránce, vydaného společností Vapet v populární edici dévédéček za hubičku.
Protože jsem loni viděl poslední Lundgrenův autorský počin The Mechanik a překvapil mě natolik, že jej ještě dnes považuji za jeden z nejlepších filmů, které se mi během posledního roku dostaly do ruky (ne, to vážně není překlep), dělal jsem si oprávněné naděje i stran Ochránce. Oba snímky sám režíroval a současně se ujal i titulní role. Možná, že roční rozdíl mezi nimi pomohl Lundgrenovi vyzrát, zdokonalit se nebo to byla prostě jen úžasná náhoda, ale Ochránce je oproti Mechanikovi jen slabý a hodně mátožný pokus o akční thriller.
Děj vypráví o bodyguardovi Lance Rockfordovi, který se svým týmem dostane za úkol chránit šéfovou Národní bezpečnostní agentury Jonesovou při tajné schůzce v Rumunsku. (Ano, opět se natáčelo v pro producenty B-filmů stále populárnějším Rumunsku.) Nikdo však neví, s kým se má Jonesová ve vyklizeném hotelu na okraji Bukurešti vlastně setkat. Během jednání za doslova zavřenými dveřmi dojde k útoku neznámých ozbrojenců na hotel. Lance a jeho parta musejí čelit přesile, aby ubránili Jonesovou a jejího tajemného hosta, a vyvést je bezpečně z obklíčení. Mezitím dojde k vybarvení některých zúčastněných postav a několika dějovým zvratům. Ukáže se, že ve hře je i život prezidenta Spojených států (hraje ho nevýrazný Jerry Springer). Nakonec však šťastně zavlaje americká vlajka přes celou obrazovku, aby připomněla, kudy vede cesta z každé šlamastyky.
Z toho, co se odvíjí na obrazovce, lze celkem snadno vytušit Lundgrenův režijní záměr, ale je na první pohled zřejmé, že byl tehdy ještě nad jeho síly. Vyprávění do děje příliš nevtáhne a ani nepůsobí jako příslib, že se v dohledné době odehraje něco zajímavého. Ani příznačný klid před bouří, než se strhne útok na hotel, potažmo drama obležených lidí uvnitř, nejsou dobře ztvárněny. Nevyzařuje z nich napjaté očekávání, netrpělivost ani sklíčená nervozita. Zcela chybějí emoce, odpovídající situaci. Přestřelky nejsou natočeny příliš nápaditě. Vzhledem k tomu, že jich není málo a jsou si dost podobné, půjdou vám opakující se monotónní rány z pistolí brzy na nervy. Suchému vyznění napomáhá i to, že se děj odehrává pouze v jedné prázdné rozlehlé a velmi nudné budově a v jejím okolí. Herci jsou nevýrazní a tudíž vše, co se kolem nich děje, nevyvolá žádnou empatii. Motto, že pěšáci ve velké politické hře umírají, aby svět zůstal stabilní, prostě nefunguje a chybí mu i pověstný béčkový patos.
Přes velmi lacinou produkci chtěl Lundgren patrně něco málo víc, než diváka jen nenáročně pobavit... a to mu příliš nevyšlo. Jak jsem zmínil v úvodu, jeho další film Mechanik je z úplně jiného těsta. Proto se v případě Ochránce nemohu zbavit dojmu, že DVD, které držím v ruce, je zhruba o 150 Kč dražší, než bych si představoval.
