Scénář, který Schmitt napsal s režisérem Françoisem Dupeyronem, producenti nabídli Omaru Sharifovi – legendární mezinárodní hvězdě, kterou proslavila spolupráce na dvou historických snímcích režiséra Davida Leana – Lawrenci z Arábie (1962) a Doktoru Živagovi (1965). Sharifova herecká kariéra stagnovala už celá desetiletí a své účinkování ve filmu omezoval v poslední době už jen na menší „čestné“ role. Po rozčarování z neúspěchu historického dobrodružství Vikingové, jehož konečná podoba byla vážně poznamenána spory režiséra Johna McTiernana s produkční společností, se rozhodl Sharif nechat hraní úplně. Během zimních prázdnin trávených v roce 2002 v Káhiře (kde rodák z egyptské Alexandrie od čtyř let vyrůstal) si však přečetl scénář Mého učitele Ibrahima a okamžitě pochopil, že titulní role mu nabízí jedinečnou příležitost. Téma se ho týkalo i osobně (pochází ze syrsko-libanonské rodiny, ale jeho syn se oženil se Židovkou). Šedesátá léta ovšem tento herecký světoběžník netrávil ve Francii, kde se příběh Mého učitele Ibrahima odehrává, ale v USA, kde během sedmileté spolupráce pro společnost Columbia Pictures pracoval s takovými režiséry, jako byl Fred Zinnemann, William Wyler či Sydney Lumet.
Sharifa na scénáři zaujalo rovněž to, že příběh sice využívá odlišné náboženské orientace obou protagonistů, není však náboženským ani politickým snímkem. Hrdinové - třináctiletý židovský školák Momo a sedmdesátiletý muslimský obchodník Ibrahim - jsou podle něj původně jen mlčenlivými outsidery, kteří nemají velkou šanci své životy nějak změnit k lepšímu. Teprve když se setkávají a začnou spolu hovořit, otevírají se před nimi nové možnosti…
Když se Sharif na večeři uspořádané producenty seznámil s režisérem Françoisem Dupeyronem, který ho zaujal svým vytříbeným smyslem pro jednoduchá dramatická řešení, bylo rozhodnuto: projekt Můj učitel Ibrahim získal svou hvězdu – a Sharif nastoupil cestu k oslnivému hereckému comebacku.
V okamžiku, kdy se režisér rozhodl obsadit ho role Moma neherce Pierrea Boulangera, se Omar Sharif začal angažovat i v roli hereckého učitele nezkušeného kolegy. Boulanger osvědčil mimořádný talent a přizpůsobivost: dialogy příštího filmu se rodily na základě improvizací, které inspiroval zkušený herecký veterán Sharif. Herecký výkon mladistvého debutanta mnohým kritikům připomněl oslnivé účinkování Jeana-Pierrea Léauda v legendárních Ukradených polibcích (Les 400 coups, r. Francois Truffaut, 1959).
Přestože Můj učitel Ibrahim je především filmem dvou postav a tedy i dvou herců, bylo pro režiséra Françoise Dupeyrona důležité i obsazení dalších rolí: partu Momova ustaraného, lhostejného otce se ujal Gilbert Melki a hrdinovy dvě lásky – dívku ze sousedství Myrian a prostitutku se zlatým srdcem Silvii ztvárnily Lola Naymarková a Anne Suarezová. Matku, která manžela i syna definitivně vytěsnila ze svého života, si zahrála Isabelle Renauldová (držitelka ceny Michela Simona za film Parfait amour!, 1996). Tuto herečku (nar. 1966) známe např. z komedií Uprchlíci (Les fugitifs, r. Francis Veber, 1986) a Operace Corned Beef, (L’opération Corned Beef, r. Jean-Marie Poiré, 1991), z historického příběhu Lazebník sibiřský (Sibirskij cirjulnik, 1998, r. Nikita Michalkov) či z dobrodružného Fantoma Paříže (Vidocq, r. Pitof, 2001).
Čestné roličky filmové hvězdy Brigitte Bardotové, která během filmování Pohrdání (Le mépris, r. Jean-Luc Godard, 1963) na pařížském předměstí zabloudí do Ibrahimova krámku, ztvárnila slavná Isabelle Adjaniová (naposled jsme ji viděli, shodou okolností rovněž v roli herecké star, v retro-komedii Jeana-Paula Rappeneaua Šťastnou cestu (Boy voyage), 2003).
