Hasiči, myslivci, sokolové. Obyvatelé obce Běšiny v Pošumaví udržují tradici dobrovolných spolků. Humorně laděný film, který vznikal pod pracovním názvem Běšinské uniformy, představuje jejich místní nositele. Vedle hasiče Františka, myslivce Matese a sokola Pavla je tu starosta obce pan Vlček. Postupně se stáváme svědky typických aktivit obyvatel této vesnice. Účastníme se hasičské soutěže, ocitáme se na mysliveckém bále v běšinské sokolovně… Zároveň jsme vtahováni do problematiky místního života, která se stává hlavním tématem filmu. Hasiči nemají rádi sokoly, myslivci vztahy proplouvají téměř bezkonfliktně, ale raději mají hasiče, a sokolové, kteří pociťují absenci vztahů s hasiči i myslivci, si stěžují nejvíce.

Místním chybí hospoda, kde by se mohli všichni scházet. Ze Zenitu, hostince postaveného kdysi v akci „Zet“, zbyly po jeho krachu jen vybrakované trosky. Nedaleko obce vzniklo sice z prostředků Evropských fondů a díky starostově aktivitě rekreační středisko Eurocamp i s restaurací, avšak parametry české vesnické hospody přeci jen tento podnik nesplňuje. Nepropojení Eurocampu s místními obyvateli nechtěně podtrhuje i sám starosta, který jakoby mluvil jiným jazykem a měl jiné problémy a priority než obyvatelé Běšin. Svou situaci však místní přijímají bezmála pasivně a bezkonfliktně, jakoby byly jen diváky reality, která je obklopuje.

Starosta na závěr filmu přidává své psané „stanovisko“, ve kterém decentními, ale jasnými prostředky vyjadřuje svůj nesouhlas s filmem a zve diváky do Běšin, aby se sami přesvědčili o kvalitách obce a Eurocampu.