Poetická science fiction „Duše Paula Giamattiho“ nezapadá do přesného žánru, je to existenciální tragikomedie s prvky absurdity, satiry a černého humoru, ale objevují se v ní i momenty melancholické a meditativní.

Americký herec Paul Giamatti (hraje sám sebe) je po náročných zkouškách divadelního představení Čechovova „Strýčka Váni“ emocionálně vyčerpán. Náhodou narazí na soukromou laboratoř, která nabízí obyvatelům New Yorku úlevu do břemene, kterým je tíží jejich duše. Paul si nechá vyjmout svou duši, načež zjistí, že jeho duše má tvar a velikost zrnka hrášku. Po nezdařeném pokusu žít a jednat bez své duše si Paul pronajme duši, která prý patří jakémusi ruskému básníkovi. Když chce svou duši zpátky, dojde k nečekanému zvratu. Paul se setká s Ninou, ruskou pašeračkou, která ilegálně převáží duše z Ruska do Ameriky.

Režisérka filmu Sophie Barthesová o svém filmu řekla:

Před třemi lety jsem našla staré vydání knihy C. G. Junga „Duše moderního člověka“. ... Té noci, kdy jsem tuto knihu dočetla, se mi zdál podivný sen, o kterém jsem přesvědčena, že je úzce spjatý s Jungovými myšlenkami. V tom snu čekám v řadě na lékařské vyšetření v podivné futuristické místnosti. Držím v rukou krabici, stejně jako všichni ostatní pacienti. Sekretářka vysvětluje, že v té krabici máme svou duši, kterou nám právě vyjmuli. Lékař ji vyšetří a určí diagnózu. V řadě hned přede mnou stojí Woody Allen. Když přijde na řadu, zjistí, že jeho duše je světle žluté zrnko hrášku. Woody Allen se rozčílí a trvá na tom, že muselo dojít k nějakému omylu, po všech těch filmech, které natočil přece nemůže mít duši maličkou jako zrnko hrášku! V tu chvíli se mě zmocní obrovské napětí. Podívám se na svou krabici a chci nahlédnout dovnitř a zjistit, jak vypadá moje duše, ale než to udělám, probudím se.

Nejprve jsem chtěla psát pro Woodyho Allena, ale říkala jsem si, že se k němu zřejmě nemám šanci dostat. Později jsem viděla film American Splendor a herecký výkon a emocionální nasazení Paula Giamattiho mě natolik uchvátily, že jsem se rozhodla napsat ten scénář pro něj. Měla jsem to štěstí, že jsem vyhrála scenáristickou soutěž na filmovém festivalu v Nantucketu roku 2006, kde jsem také náhodou potkala osobně Paula Giamattiho, který zde předával cenu Alexandru Payneovi a Jimu Taylorovi.