Tmě zbývá jistota, světlu naděje.Ruská kina v létě ovládl domácí horror Noční hlídka (Nočnoj dozor) Timura Bekmambetova, první díl velkolepé trilogie o symbolickém souboji světla a tmy, dobra a zla, života a smrti. Film v Rusku vydělal 3x víc, než Návrat Krále a díky tomu si jej všimnulo studio Fox, které koupilo práva na první dva díly, zatímco třetí už bude samo produkovat. Noční hlídka je dle mého názoru film spíš důležitý, než dobrý – podobně jako v ČR svého času Akumulátor 1.
Noční hlídka je adaptací díla populárního ruského sci-fi autora Sergeje Lukjaněnka.Languedoc ve 14.století. Rytíři Dobra čistí Zemi od čarodějnic, až jim cestu zkříží vojsko upírů a černokněžníků. Obrovská bitva nemá konce, až Velký Geser (zarputilý Menšov) raději vyhlásí příměří. Zlo a Dobro se odteď budou navzájem doplňovat. Je ustanovena Denní hlídka, která dohlíží na síly Světla, a je ustanovena Noční hlídka, která dohlíží na síly Tmy. Do 1000 let se pak má narodit jeden, který bude „jiný“, a bude si moct vybrat, na kterou stranu se přidá, a jak tedy zvrátí poměr sil. Je řečeno, že se přidá na stranu Tmy.
S osudnou předpovědí se přesouváme do současné Moskvy. Upíři dokáží svou oběť přivábit na dálku, dokáží být neviditelní a svou činnost provozují na bázi licencí, které jim udělují síly Světla. Dobří se zase dokáží přeměnit ve zvířata a krev pijí také - i když pouze v případě, že stopují upíry. Dobří i upíři o sobě vědí, na rozdíl od Wisemanova Underworldu však oblékají běžnou konfekci. Anton (zajímavý Chabenskij) je jedním ze členů Noční hlídky. Rutinní akce se změní v boj na život a na smrt, když se Antonovi ztratí „návnada“. Ze strhujícího souboje s přesilou upírů vyjde Anton těžce poraněn a jen s částečným vítězstvím – sice zachránil chlapce, ale upírka stihla utéct. Zůstala hladová a navíc se bude chtít mstít. 
Nadto se u města objevilo tornádo, „trychtýř“, kterým má do Moskvy začít proudit Tma. Stačí, aby se rozhodnul „jiný“. A tím je onen malý chlapec. Spolu s parťačkou Olgou se tedy Anton vydává zpět do boje, aby chlapce ochránil. Síly Tmy se však nevzdávají. Za zády mají slibné proroctví. Noční hlídka byla natočena za 5 miliónů dolarů jako áčková hollywoodská produkce. Bessonovsky velkolepé a technicky náročné scény jsou řezané ejzenštejnovským střihem. Městské kulisy jsou suverénní, ostře svícený obraz tónuje studená tma. Místy nadbytečné efekty hodnotí oko zmlsané opulentní hollywoodskou, či vypiplanou japonskou produkcí jako obstojné. Pro ruskou kinematografii mají ale takřka revoluční charakter – jak v kvalitě, tak v kvantitě.
Na vedlejší koleji potom stojí dějový i myšlenkový chaos. Sám hlavní hrdina v úvodu přistupuje na zločin. Autoři se bohužel nevěnují změně optiky: kdy se ze zločinu stává dobro a naopak? Jestli zlo a dobro fungují vyváženě, jak by právě Antonův „zločin“ naznačoval, byl to náhlý zásah Noční hlídky, kdo chlapce předurčil k osudu „toho jiného“? jak se tu vůbec vzal? Kdo rozhoduje o důležitosti zásahu, když jsme neviděli zásah denních hlídek? Možná se to dozvíme v Denní hlídce, již dokončovaném pokračování Noční hlídky.
Neustálé přesuny hrdinů děj neposouvají, ale znepřehledňují – tomu pomáhá i špatný skript a velké množství logických chyb. Zbytečně akční střih často bourá výhružnou atmosféru. Repetetivnost a okatá symbolika nutí sáhnout po tlačítku rychlého převíjení.
Ze zprvu naprosto neočekávané podívané se tak později stává snímek na hranici trashe.
Největší dýkou v zádech Noční hlídky je ale amatérský a k látce přímo hulvátský product placement – chápu, že v supermarketu může probíhat MASIVNÍ kampaň na Nescafé. Chápu, že v kuchyni není jiný hrnek, než opět vtíravě červený čtyřhranný… ale musí na něm kamera opravdu přistávat tak významně?
I tak je ale Noční hlídka sympatickým pokusem o východoevropský velkofilm. Bekmambetov nezastírá své inspirace (Matrix, Underworld, Alexandr Něvský, Bessonův Underground, žárovkové číslo z Akumulátora), přesto natočil osvěžujícím způsobem nehollywoodský a místy velmi vtipný film. Bez patosu a bez emailového vítězství dobra.
