Noční hlídka je pokusem vytvořit východní protipól ke sci-fi a fantasy ságám jako Matrix či Pán prstenů, které v posledních letech opanovaly světová kina. A podle přijetí ve své domovině ji lze považovat za pokus úspěšný: film za čtyři miliony dolarů v kinech vydělal téměř čtyřnásobek a byl ruským zástupcem v letošním oscarovém klání. Tvůrcům proto nebrání nic, aby natočili také dvě plánovaná pokračování, vznikající podle románů Sergeje Lukjaněnka Dnevnoy dozor (Denní hlídka) a Sumerechnij dozor (Soumračná hlídka). Snímek natočený podle prvního dílu literárního triptychu lze žánrově řadit k „dark fantasy“, který kombinuje fantastické motivy s hororem a neštítí se hektolitrů krve. Noční hlídka, v níž se mísí vampyrismus s apokalyptickými vizemi a krvavými souboji na meče, totiž naplňuje tyto žánrové parametry měrou vrchovatou.
Anton (Konstantin Chabenskij) měl kdysi dívku, Irinu. Ta mu však utekla s jiným a on ji chtěl získat zpět. Pomoct mu měla stará čarodějnice ze sešlého paneláku kdesi na moskevském předměstí. Dítě, které Irina nosila pod srdcem, mělo při čarodějném rituálu zemřít. Anton si ale všechno v poslední chvíli rozmyslel a v ten moment se mu navždycky změnil život. Na chvíli omdlel a když se probral, zjistil, že je čarodějka vyslýchána dvěma členy Noční hlídky Medvědem a Tygříkem. Ještě větší ale bylo překvapení obou hlídačů Dobra: Anton by je jako normální člověk neměl vůbec spatřit. Jenže Anton není normální člověk. Anton je jasnovidec a patří mezi Jiné. Jeho posláním je stát se dalším členem Noční hlídky a zjistit pravdu o světě. Pravdu o Světle, které už po mnoho staletí stráží Noční hlídka, a Temnotě, za níž bojují členové Denní hlídky. A také o dávné bitvě, která měla definitivně rozhodnout střet Zla s Dobrem, ale která skončila nerozhodně a znamenala vznik dvou táborů očekávajících příchod nejsilnějšího z Jiných. Ten podle proroctví odvěký střet mezi Světlem a Temnotou ukončí a nastolí svoji vládu. Ale ještě předtím se sám bude muset rozhodnout, na kterou ze stran se přikloní. Po dlouhých dvanácti letech, kdy se Anton a jeho spolubojovníci potýkali s upíry a s čaroději, začíná konečně den, v němž se rozhodne o příštím osudu nositele smíru a s ním i o osudu celého lidstva…
Na západní publikum působí film jako variace na americké fantastické příběhy. Reáliemi dnešního velkoměsta i hrdinou, jehož osudem je změnit tvář světa, navazuje Noční hlídka na Matrix. Svým laděním se však blíží spíše trilogii o upírobijci Bladeovi či akčnímu hororu Underworld. Podobnost Noční hlídky s Underworldem či Bladem II ještě podporuje východoevropské prostředí: Blade II se natáčel v polorozpadlých zákoutích Prahy, Underworld vznikal v Budapešti. Přesto přinášejí snahy o komerční velkofilm na ruský způsob také řadu žánrových ozvláštnění. Hlavní hrdina v podání Konstantina Chabenského je pojímán jako v muž unavený uvnitř a ošuntělý navenek, jehož by málokdo tipoval na bojovníka, který zadržuje Zlo před branami apokalypsy. Jeho Anton je tak na hony vzdálen hollywoodským válečníkům s temnými silami. Snímek je navíc zjevně inspirován slovanskými bájemi a pohádkami, z nichž přebírá například motivy babky kořenářky nebo prokleté panny jako zvěstovatelky rozhodujícího střetu Dobra se Zlem. Noční hlídka tak navazuje na tradice ruského fantastického filmu, zejména na (post)apokalyptické vize jako byl Tarkovského vrcholný snímek Stalker, ale i na naivní pokusy jako Podemele vedm (Podzemí čarodějnic, 1990) či Trudno byť bogom (Je těžké být Bohem,1989).
Režisér Timur Bekmambetov, jinak též reklamní specialista, který slavil úspěchy již s akčním dramatem z antického Říma The Arena, natočil Noční hlídku v duchu filmařského novátorství snímků Davida Finchera Klub rváčů či Úkryt. Originální záběry, stylové vizuální efekty a dynamický střih dají snadno zapomenout na relativně nízký rozpočet. Vždyť například souboj Antona s neviditelným upírem patří k tomu nejnapínavějšímu, co jsme v posledních letech mohli vidět. Vynikající okamžiky jsou však často střídány momenty hluchými. Právě nevyrovnanost jednotlivých scén je spolu s dějem roztříštěným do mnoha odboček důvodem, proč se Noční hlídka vyčleňuje z toho nejlepšího, co v posledních letech ve fantastickém žánru vzniklo. Přesto však je sympatickým ozvláštněním nabídky našich kin a pozornost milovníků sci-fi a fantasy jistě zasluhuje.
