Skládat hudbu k horrorů, na to se v Hollywoodu pohlíží jako na hodně podřadný job. Sem tam tuhle špinavou práci ještě supluje Marco Beltrami či John Ottman, ale i ti se od ní postupně odtahují jak jen to jde. A když už není zbytí, hodí se tahle špína nějakému zelenáči z televize. Pokud se mu to povede, objeví se někde světlá skulinka, kterou by mohl proniknout ke kvalitnější produkci. Častěji ale z jeho úsilí vznikne jen dunící zvuková koule, která ho obratem katapultuje do studia skládat znělky pro počasí, případně scénickou hudbu pro 1894. díl Tak jde čas. Když se ohlédnu do nedaleké minulosti, vybaví se mi např. otřesné zážitky z poslechu hudby k Jeepers Creepers 2 či Texaskému masakru motorovou pilou (koneckonců posuďte sami, recenze obou dílek jsou v archívu) a na jména jejich autorů si jen stěží vzpomínám, nicméně s jistotou vím, že už jsem o nich nikdy víc neslyšel :) Podobnou předtuchu jsem měl i ve chvíli, kdy jsem v ruce prvně držel soundtrack ke snímku Anakonda 2. Ale pokud teď čekáte, že Vás dalších pár minut budu nudit popisováním toho, jak vlastně strašně hrozný tenhle soundtrack je, jste na omylu! Celkem se povedl :)
Dokonce není ani od věci říct, že celé (60 minut dlouhé!) dílko je mnohem podařenější než třeba hudba k prvnímu dílu z pera profesionála Randyho Edelmana (mj. autora Posledního Mohykána, jednoho z nejprodávanějších soundtracků všech dob*), což je ale z větší části dáno tím, že Tyson-Chew si zřejmě hodně zakládá na využívání živých nástrojů v orchestraci, což se o jeho předchůdci zrovna dvakrát říct nedá.
Hlavní výhodou celého soundtracku je ale fakt, že Tyson-Chew na něj ani nepohlíží tak jako na klasický horror, ale spíše jako na „výpravnou podívanou s hororovými hady“ a tak místo temného skřípání a dalšího hororového klišé tu máme příjemnou porci exotického dobrodružství, které je navíc hodně uvěřitelné a díky zajímavým orchestracím ve kterých není nouze o pověstnou flétnu shakuhachi či řadu perkusí, to zní jako by se soundtrack z části natáčel někde v džungli.
Už od úvodní skladby Opening Titles/Jungle Floor s hlavním tématem zahraným na agresivní lesní rohy, nabírá hudba parádní dynamiku a celkem bez zadýchání sprintuje až do finále, občas tedy s menší zastávkou u nenažraných anakond (Predator In The Water), které po nejlépe charakterizují opět lesní rohy. A když konečně dorazí do onoho finále, čeká Vás ještě přes 20 minut (skladby The Cavern, Climbing To The Light, Discovering the Orchids/Face Off) hodně nervózní akce, která zní jako stará dobrá klasika pět minut před výbuchem, ale je hodně dobře zvládnutá. To všechna čest ...
Co bych ještě moc rád vypíchnul, je zvuková kvalita celé nahrávky a orchestrace, skutečně to zní plně a uchopitelně a nemyslím si, že bych tohle o nějaké hudbě k horroru mohl říct nějak často. A už vůbec si nemyslím, že bych takovouhle pozitivní poznámku měl k autorovi hudby seriálu Halifaxová či snímku Evil Never Die. O to víc mě mrzí že takhle povedená hudba patří k tak nevýraznému snímku, ale snad o Tyson-Chewovi ještě někdy uslyšíme ...
* a kde je mu dnes konec? No přece u komedií o kanadských zubařích, haha
Verdikt: Hodně povedená a překvapivá záležitost ... Určitě se nenechte odradit tou hroznou obálkou !
Hodnocení: 80%
Seznam skladeb:
01. Opening Titles/Jungle Floor (2:12)
02. Elixir Perrinia Immortalis (1:39)
03. Kong Attacks Gail (2:03)
04. Stealing the Fruit/Kong Terrified (3:05)
05. Almost a Kiss (1:20)
06. Predator in the Water (3:51)
07. Enter the Jungle (0:57)
08. Foreboding Path (2:22)
09. Crossing the Bog (3:29)
10. Spider of Anaesthesia (2:57)
11. Livingston's Death (1:05)
12. All Hope is Gone (1:58)
13. Lopaks (1:36)
14. It's Mating Season (3:14)
15. Totem (1:34)
16. Jack's Devious Deal Uncovered (1:24)
17. Betrayal of Trust (2:28)
18. The Cavern (6:29)
19. Climbing to the Light (6:02)
20. Discovering the Orchids/Face Off (11:12)
