![]() |
Celý plochý příběh sestává v tom, že Muhamed, prolhaný a líný mladík, prohrál v Moskvě při své vášni pro gamblerství i své vzácné a drahé housle, a nyní se vrací do své rodné vesnice, aby se skryl před věřiteli – snad ruskou mafií – u svých rodičů a ještě školou povinného bratra. Pouzdro od houslí schová a tvrdí, že je slavným virtuosem, nyní se soustředícím na sepsání nové skladby. Matka však není slepá a vidí, že něco nehraje (natož syn na housle), ale syn se s ní na toto téma odmítá bavit. A děda? Ten odchází každý den do hor, kde prý snad kutá zlato.
Další „děj“ spočívá v tom, že Muhamed chodí po vesnici, zdraví se s přáteli i nepřáteli, slibuje zahrát na svatbě dceři místního boháče (což také nesplní), chodí zjišťovat, zda děda konečně nenašel nějaké zlato – a aby časem přišel na to, že děda pokračuje v práci jeho tragicky ve skalách zemřelého otce, kdy lámal pouhý kámen, aby z něj postavil ve vesnici dům pro svého nezdárného syna.
Zde snad byla jedinečná možnost dát filmu nějakou fazónku, smysl, poselství, ale celý dialog nezvedený vnuk – poctivý děd skončí dříve, než začal, za použití několika málo pseudofilozofických frází. A když se následně ve vesnici objeví policie, Muhamed sbalí svých pět švestek a zas někam odchází. Na kopci nad vesnicí se sice na chviličku zastaví – ale znáte to, není čas na slzy.
Jako exkurze do odlehlého horského kraje s jeho běžným denním životem, prací i okázalou svatbou by mohl snímek splňovat nějaká kritéria. Či jako určitá výpověď o stylu života současných středoasijských dělníků. Ale ani tak nezobrazuje mnohotvárnost a mnohovrstevnost tohoto života, jak to zvládá např. jiný festivalový soutěžní snímek Falešná bankovka.
Ano, abych nezapomněl – pokud jste napjati, jak to dopadlo s tím vajíčkem, zmíněným v úvodu recenze, nebojte se, druhý den slepice snesla hned dvě.