Santos je podle všeho tak padesátiletý policista, který působí jako další unavený chlápek životem. Přišourá si to do ještě zavřeného baru a po chvíli zavraždí tři lidi. V jeho podání nic neobvyklého. Prostě ti všichni byli ve špatnou chvíli na špatném místě. Vyšetřování se ujímá agilní prokurátorka Chacón, které asistuje policista Leiva.
Veletoč španělského thrilleru
Vypadá to jako další příběhový veletoč, na jehož konci jsou zkorumpovaní a hodní policisté, kteří se střetnou v nějaké finální bitce. Jenže tento film vypadá všelijak, aby nakonec překvapil. Po dlouhé době máte možnost sledovat film, který si nenápadně pohrává s noir atmosférou, aby jí nezneužíval a nepoužíval jako laciný nástroj ke zvýšení pofidérního uměleckého dojmu. Režisér Enrique Urbizu natočil drama, v němž rozdává karty divákům velmi pomalu. Vše do sebe velmi pěkně zapadá a funguje jako namazaný stroj. Schválně zvolené pomalé tempo vyprávění, v němž občas probleskuje ještě jedna časová rovina, neubližuje zápletce.
Nadia Casado a José Coronado ve filmu Nemají pokoj svévolníci.
| zdroj:
Film Europe
Španělská Lenka honí zločince
Jsme na začátku a máme tu jednoho policistu, co zabil tři lidi a emočně vyprahlou vyšetřovatelku, která však jde urputně za svým cílem. Nevím proč, ale herečka Helena Miquel svým projevem velmi připomíná jednu nejmenovanou domácí státní zástupkyni. Pomalé tempo vyprávění jako blesky z čistého nebe urychlují brutální až naturalisticky podané výjevy vraždění, do kterých je okolnostmi dotlačen Santos. Není to žádný hrdina, který by stál za zlámanou grešli, přesto postupně s ubíhajícími minutami nad tím chlápkem chceme držet ochrannou ruku. Santos v podání José Coronada je tím nejlepším, co evropský film potkalo od dob, kdy drsné policajty mohl hrát ještě Alain Delon.
José Coronado ve filmu Nemají pokoj svévolníci
| zdroj:
Film Europe
Napětí a strach
Tvůrci filmu se velmi volně rozhodli inspirovat teroristickým útokem na madridské nádraží v roce 2004. Film nepojednává a ani nijak nepopisuje vlastní útok, ale spíš se snaží velmi netradiční a zajímavou formou popsat, jak funguje podhoubí společnosti, v níž se rodí a roste generace přistěhovalců, kteří se k takovému kroku odhodlají. Nemají pokoj svévolníci však nelze přirovnat ani k současné americké filmové tvorbě, která se po nějaké době oprostila od oslavných filmů oslavujících Bushovu administrativu, aby nakonec vyrukovala s kritikou politických poměrů. Snímek si stojí na vlastních nohou – a ty jsou skutečně pevné. Hrdina stojící mimo zákon i mimo filmový žánr vzbuzuje z počátku odpor, pak si však získává naše sympatie a my s ním se noříme do tajemných zákoutí španělské společnosti. Film vznikl již v roce 2011 a teprve nyní se objevuje v českých kinech. Rozhodně se na něj prosím nedívejte jako na něco uměleckého, co není určeno běžnému diváckému pohledu. A pozor, Sylvester Stallone se už nechal slyšet, že by rád udělal vlastní remake. Koho by ve své verzi hrál? Tak o tom snad není ani trochu pochybností… Ale to už je úplně jiný příběh.
