Název subžánru buddy movie by mohl evokovat, že jde o filmy o kamarádech. Ale ona to úplně není pravda. Obvykle se totiž točí kolem zcela odlišných hrdinů, kterým trvá docela dlouho, než se spolu naučí vycházet, ale okolnosti je k tomu zkrátka donutí. Kámoši jsou z nich obvykle až na konci. Až po tom, co poslali do rakve hlavního zloducha, zachránili svět nebo našli sériového vraha. A obvykle je sakra velká zábava se na tyhle neobvykle namíchané dvojice hrdinů a jejich dobrodružství koukat.
Jack Cates a Reggie Hammond (48 hodin)
Matka všech buddy movies. I před 48 hodinami se točily parťácké akční filmy, ale právě tady se přidal humor, a právě tady se začalo spoléhat na absolutní protikladné charaktery hrdinů. Nekompromisní polda Jack Cates, který nejspíš chodí na pivko s Drsným Harrym, si z vězení na 48 hodin půjčí zlodějíčka Reggieho Hammonda, aby mu pomohl dopadnout dvojici vrahů. Reggie je ale hodně otravný a ukecaný, a navíc si hodlá pár hodin na svobodě užít, zajít za holkama, trošku to rozjet v baru a tak. A Jack o tom nechce ani slyšet.
Ti dva si musí vyjasnit pár věcí (a občas je to docela bolestivé vyjasňování), než si uvědomí, že musí spolupracovat. Jakmile jim to ale dojde, zločinci nemají šanci. 48 hodin skvěle kombinuje drsnost detektivek z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let s vyřídilkou Eddieho Murphyho. Tenhle film prakticky nastavil pravidla pro celý subžánr buddy movies.
Martin Riggs a Roger Murtaugh (Smrtonosná zbraň)
Nejslavnější policejní dvojku, kterou si zahráli Mel Gibson a Danny Glover, vymyslel Shane Black, elitní hollywoodský scenárista, jenž změnil akční žánr tím, že z drsných hrdinů udělal uvěřitelné postavy. A donutil je říkat neskutečně zábavné věci. Dnes je série Smrtonosná zbraň považovaná za akční komedii, ale první dva díly jsou docela drsné. Riggs plánuje sebevraždu a je to regulérní magor, Murtaugh se po jeho boku pokouší jednoduše přežít a vydržet do důchodu.
Důvěra a přátelství mezi nimi nevzniknou hned, ale jde o tak skvěle napsané a zahrané charaktery, že jim člověk vývoj jejich vztahu žere i s navijákem. Navíc Gibson i Glover byli ve svých rolích vynikající a střet dvou odlišných hrdinů a dvou jejich zcela odlišných světů působí neskutečně opravdově. Z drsného dramatu se sice Smrtonosná zbraň postupně změnila skoro až v sitcom, ale naštěstí skvěle funguje s vážnou i méně seriózní tváří.
Joe Hallenback a Jimmy Dix (Poslední skaut)
Shane Black po Smrtonosné pasti stvořil ještě jednu kultovní dvojici stříbrného plátna. V Posledním skautovi zazářili Bruce Willis a Damon Wayans a ačkoliv se prý během natáčení nemohli vystát, na výsledku to není ani trochu poznat. A Black tentokrát u svých hrdinů přitvrdil. Korupci a mafiánské praktiky v zákulisí amerického fotbalu tu odhalují soukromý detektiv, alkoholik a profesionální životní ztroskotanec Hallenbeck a bývalá fotbalová hvězda Dix, který má dost blízko k drogám.
Humor tu je podstatně krutější a drsnější než ve Smrtonosné zbrani, přesto se prý Black musel krotit a z jeho scénáře se musely ty nejdrsnější repliky, scény, a dokonce i charaktery vystřihnout, nebo výrazně upravit. Hlavní zloduch měl původně například točit snuff, pornofilmy, při kterých „herci“ nakonec umírají. To už bylo na hollywoodské hlavouny trochu moc. I tak je to ale parádně drsná jízda.
Ray Tango a Gabriel Cash (Tango a Cash)
Každý potřebuje parťáka, dokonce i Sylvester Stallone a jednoho našel v Kurtu Russellovi. Jejich Tango a Cash mají popravdě k Hobbsovi a Shawovi docela blízko, protože se tu hraje podle podobných pravidel. Dva hrdinové jsou spíš konkurenti, nemají se moc v lásce a oba jsou pořádní drsňáci. Obvykle máme jednoho drsňáka a druhého hláškaře nebo podobnou kombinaci. Stallone a Russell jsou ovšem oba elitní poldové, takže když na ně mafie ušije boudu a pošle je do kriminálu, kde je chce odklidit, pořádně je to naštve.
A k letošní buddy pecce mají Tango s Cashem blízko i v tom, že se nebojí velké akce. Ve finále, kde se taky do značné míry sází na auta, nechají vybuchnout několik obřích budov a zlikvidují pár kilometrů čtverečních velkou základnu záporáků. A pořád si u toho jeden z druhého utahují, urážejí se a řeší, kdo z nich je větší borec. Za nás remíza.
Jack Walsh a Jonathan Mardukas (Půlnoční běh)
U nás nepříliš známá akční komedie je v Americe považovaná za klasiku. Robert De Niro tu hraje lovce odměn, který má za úkol najít účetního s vazbami na mafii. Je připravený na střet s pořádným drsňákem, jeho cíl je ale ve skutečnosti středostavovský taťulda, který nezavře pusu, dost mu to pálí a nepřekvapivě udělá všechno pro to, aby vzal roha. Cesta k soudu do Los Angeles bude hodně dlouhá, protože na krk jim dýchají gangsteři, FBI i konkurenční lovec odměn, který by rád shrábl stotisícovou odměnu pro sebe. A je samozřejmě otázka, jestli otravného účetního neuškrtí cestou jeho parťák.
Mike Lowrey a Marcus Burnett (Mizerové)
Tihle dva mají dost blízko k Riggsovi a Murtaughovi v jejich pozdějších filmech. Pracují spolu už pár let, ten první se chová jako milionářský playboy, druhý je lehce vystresovaný táta od rodiny a společně jsou nezastavitelní. Lowrey a Burnett jsou dlouholetí kámoši, takže do sebe ryjí permanentně, protože to ke kamarádství tak nějak patří.
V debutu akčního režisérského boha Michaela Baye to ale umí rozjet i při přestřelkách a zvlášť ve dvojce se dějí opravdu šílené věci. Will Smith a Martin Lawrence se naladili na stejnou vlnu, působí přirozeně legračně a jejich přátelství jim člověk věří. A pak se během vteřiny dovedou proměnit na stroje na zabíjení. Trojka bude příští rok!
Lee a Carter (Křižovatka smrti)
Na konci devadesátých let byl Hollywood na parťácké akčňáky už zvyklý, ale zatím nikdy nezkombinoval herecké hvězdy z Ameriky a Asie. Křižovatka smrti to zvládla na jedničku. Jackie Chan odjel do Spojených států pátrat po unesené dceři vysoce postaveného politika, na starost ho tu dostal držkatý Chris Tucker a i když si spolu zpočátku moc nesedli, kvůli případu se rozhodli zkusit spolupracovat. A šlo jim to docela dobře.
Chan byl tehdy ještě plný energie, a i když s ním američtí filmaři nepředváděli tak divoké věci jako v Hongkongu, má tu pár parádních bitek (naučíte se, jak zmlátit člověka volantem), Tucker zase nezavřel pusu, ale vtipů z ní naštěstí padalo dost. Křižovatka smrti vsadila víc na humor než na akci, ale díky strašně sympatickým postavám to vůbec nikomu nevadilo.
David Bouchard a Martin Ward (Hodnej polda, zlej polda)
Buddy movies umí i v Kanadě. Samozřejmě tu nemají tak velké rozpočty jako Hollywood, takže se tvůrci Hodnej polda, zlej polda rozhodli vsadit spíš na humor než na velkolepou akci, ale vůbec to nevadí. Patrick Huard a Colm Feore jsou totiž super! Jejich hrdinové nejspíš nikdy netušili, že by spolu mohli pracovat. Ten první žije ve frankofonním Quebecu a i ve svém věku se pořád chová trochu jako puberťák, druhý je z Ontaria, kde se mluví anglicky a on sám do práce nejde bez obleku.
Bohužel se ale na scéně objevila mrtvola a ležela přímo na hranici mezi oběma provinciemi, takže případ musí pánové řešit společně. Víc času než pátrání po vrahovi jim ale dá snaha nejít jeden druhému po krku. Hodnej polda, zlej polda ukazuje, že tyhle filmy jsou především o scénáři, dobrých hercích a zábavných hrdinech. A že když tohle všechno funguje, vůbec nevadí, že vlastně vypadají dost skromně.
Nicholas Angel a Danny Butterman (Jednotka příliš rychlého nasazení)
Jednotka příliš rychlého nasazení je druhý díl Cornetto Trilogy. V ní si Simon Pegg, Nick Frost a režisér Edgar Wright utahují z hororů, sci-fi filmů a v tomhle případě z akčních buddy movies. Výsledkem ovšem nejsou parodie, ale filmy, které skládají těm vážnějším poctu. Jednotka příliš rychlého nasazení je tak stejně legrační jako akční a zároveň si chytře utahuje z žánrových klišé. Drsňák Nicholas Angel byl tak dobrý polda, že ho pro jistotu převeleli do anglické díry, kde se nic neděje.
Za parťáka dostal dobromyslného bambulu Dannyho, ale rychle oba zjistili, že tohle anglické městečko je vlastně dost podezřelé. A že v něm bydlí spousta hodně nebezpečných lidí. Většinou důchodců... Jednotka příliš rychlého nasazení neskutečně šlape, hraje podle zajetých pravidel žánru, ale nebojí se je ohýbat, občas se jim vysmát nebo je dotáhnout do extrému. Přitom ale stále funguje jako klasické buddy movie. Hodně zábavná a překvapivě chytrá věc.