Patnáctidílný seriál Návštěvníci, opakovaný v televizi a rovněž dostupný na DVD, vznikal dva roky, vypomohl i německý koproducent. Podíleli se na něm zkušení tvůrci s režisérem Jindřichem Polákem v čele (na scénáři spolupracoval s Otou Hofmanem), v autorské sestavě nechybí ani Jan Švankmajer, jenž si vzal na starost animaci pověstných amarounů, do úhledného plátku kondenzované stravy, která může nabobtnat do nejrůznějších tvarů, počínaje výstavným dortem a konče jakoukoli masitou pochoutkou. Trikově náročný projekt vzbuzoval od svého počátku pozornost médií. Kameraman Jiří Macháně překonal nástrahy dané ateliérovým prostředím, které úspěšně sladil se scénami z reálu. Začínající Jaroslav Brabec, dnes uznávaný režisér, tu zastával funkci druhého kameramana. Přímo kultovním se stal seriál i díky hudbě Karla Svobody. Na tuzemské obrazovky seriál vstoupil v listopadu 1983.
Téma Návštěvníků čerpá z osvědčené konfrontace různých dějinných epoch. Příchozí z daleké budoucnosti každou chvíli překvapí obyčeje našeho věku, zpravidla mylně vykládané. Postačí lakonické konstatování hned v jednom z prvních dílů, považující blahobytné prázdninové výletníky, kteří si hoví v přívěsech, za chudé nomády. A naopak nic netušící obyvatelé jednoho obyčejného městečka jsou co chvíli šokováni nezvyklým chováním i skutky podivných cizinců. Vážení vědci z 25. století (Josef Bláha, Josef Dvořák, Jiří Datel Novotný a Dagmar Patrasová) totiž podnikli riskantní výpravu do vzdálené minulosti jen proto, že jejich svět ohrožuje vesmírná zkáza, kterou mohou odvrátit jen dávné výpočty budoucího génia Adama Bernaua (Viktor Král na sebe souběžně upozornil i ve Smyczkově snímku Pánská jízda, 1983), tehdy ještě nepříliš vzorného školáka se sklonem k nejrůznějším malérům.
Návštěvníci se opírají o komediálně rozehrávané situace, o vtipně napsané dialogy, většinou pronášené se spontánní lehkostí. Režisér se samozřejmě spoléhá na svědčené herecké stereotypy (zvlášť výrazné je to u dobromyslně bručivého dědy Vlastimila Brodského). Avšak v nemenší míře si bere na mušku všelijaké maloměšťácké neduhy, jimž někdy až křečovitě „nastavuje zrcadlo“. Příběh je místy rozmarný, místy osvětově nabádavý. Průzračně ctnostné občany z budoucnosti překvapuje každou chvíli pro ně ne zcela pochopitelné (často však velmi přitažlivé) chování dávných předků. Například prchlivý chlapcův otec (Eugen Jegorov) potají pálí alkohol, přičemž jeho počínání zákonitě skončí mohutným výbuchem. Polák tu svým způsobem převrací model sci-fi komedie Muž z prvního století (1961), kde Miloš Kopecký ztvárnil vykuka, jenž se naopak v ideální budoucnosti marně pokouší uplatnit své trapné zvyklosti.
Ačkoli od natočení Návštěvníků uplynulo bezmála čtvrtstoletí a ledasco na nich zastárlo, hravost, s jakou jsou vyprávěni, si i dnes zasluhuje uznání. Spolehlivě působí náhlé pohromy, které po vzoru němých grotesek postihnou do posledka nic netušící lidičky. (A někdy šlo doslova o život: jak dokládá dokument z natáčení, Helena Růžičková, která si s graciézností sobě vlastní zahrála tlustou paní strženou vodní přívalem, málem zahynula při natáčení ve výpusti rybníka.) Rádi odpustíme i leckterá škobrtnutí, zbytečně doslovné „satirické šlehy“, někdy vázne i plynulost dění, natahovaného do potřebné seriálové délky. Diváckou atraktivitu si seriál podržel.
Seriál se proslavil mimo jiné i naprosto bizarní pří. Na soudní příkaz muselo být totiž změněno jméno hlavního hrdiny z akademika Filipa na Richarda. Nejspíš vztahovačná vdova po archeologu Janu Filipovi si usmyslela, že Josef Bláha, který tuto postavu hrál, se nejenže příliš podobá jejímu manželovi, ale především jej zlomyslně karikuje. A soud jí dal za pravdu!
