Skutečně prvním filmem Quentina Tarantina nejsou Gauneři (Reservoir Dogs), ale My Best Friend’s Birthday. Film se sice zachoval v nekompletní verzi (závěrečná 1/3 shořela ve střižně) a v opravdu „archivní“ kvalitě, ale co na tom? Je to štěně s tak dlouhými zuby, že mu při běhu vystřelují od chodníku jiskry! Ačkoli se film jmenuje Narozeniny mého nejlepšího kamaráda, je hlavním hrdinou sám autor.
Dandyovsky oháknutý Clarence (Quentin Tarantino) nosí sestřih jako Elvis po týdenním tahu. Clarence pracuje jako rádiový DJ. Je to typický Tarantino: výbušný, egocentrický, u pusy se slovem jako ve večerníčku vlk s cigaretou.
Ve studiu má bizarního hosta, ale i ten je tu vlastně do počtu. Clarence ho k mikrofonu pustí až tehdy, když se ve studiu objeví kamarád s pytlíkem kokainu. V nejbližší vysílací pauze Clarence zkušeně odstřihne brčko z kelímku sody, dá si lajnu a při živém vstupu potom se slovy: „TO JE PEKLO!“ zkolabuje.
Tehdy je čas pro „nejlepšího kamaráda“. Smutkem utahaný Mickey (Craig Hamann) má narozeniny. Dorazí domů a překvapeně zjistí, že se mu vrátila holka. Nadšení bohužel trvá jenom chvilku. Ze záchodu se s rukou na poklopci objeví její nový plakátový chlápek. Holka sebere pár svých věcí, chlápka a zmizí.Večer chystá Clarence pro Mickeyho oslavu. Dort je samozřejmostí a taky záminkou ke hluboké diskusi o Elvisově hereckém umu s cukrářem.
Zatímco většinou zabírá kamera v dlouhých záběrech protagonisty z konvenčních úhlů, tady máme možnost sledovat Clarence z ostrého podhledu. Díky jeho divoké vizáži a ostrým světlům je to docela zážitek.
Kromě dortu sežene Clarence Mickeymu v baru call-girl Misty (Crystal Shaw). Dlouhý krouživý záběr magicky doplňuje I Walk the Line Johnnyho Cashe. Misty s prostitucí zrovna začíná. Inspirací se jí přitom stal osud Liz Blakeové (Nancy Allen) z thrilleru Dressed to Kill Briana DePalmy
My Best Friend’s Birthday je ve své přeživší podobě sled epizod, které na sebe navazují spíše přibližně, ale výsledný dojem se neztrácí. Tarantino předvádí první skici čísel, která jej později proslaví. Vášnivé debaty skrytých filmových maniaků. Záchodová scéna. Originální akční sekvence (šokantní bojové umění s mopem). Všeobjímající spaghetti esprit s nakažlivě štiplavou r-n-r omáčkou.Scénář k filmu psal Tarantino s Hamannem (režisér thrilleru Boogie Boy z roku 1998). Charakterizuje ho minimum prostředí a drmolivé dialogy. Kameru mělo na starosti trio Roger Avary (spoluscénárista Pulp Fiction, režisér Killing Zoe (1994), v současné době připravuje adaptaci Glamoramy B.E. Ellise), Scott McGill a Rand Vossler (později koproducent Takových normálních zabijáků (Natural Born Killers)).
