Z čeho jste čerpal při psaní scénáře?

„Film jsme natočili podle knihy Moje léto lásky (My Summer of Love) od Helen Crossové. Četl jsem ji a dvě hlavní postavy mi nedaly spát. Zamiloval jsem se do Mony, její profil se mi zdál jednoduše nádherný. Cynická, lyrická, zábavná, nepředvídatelná a v neustálém rozporu vlastního nitra a okolního světa. Stále jsem musel na knihu myslet a to, že jsem udělal film právě podle ní, se mi zdá přirozené a samozřejmé“

Jak moc se scénář přibližuje knize?

„To, co jsem zachoval, jsou dvě hlavní postavy, Mona a Tasmin. V knize žije Mona s otcem, sestrou, nevlastní matkou a nevlastním bratrem. V knize je také vrah, který zabije dvě děvčata a celé okolí je z něj vyděšené. Žádná z těchto postav se v mém filmu neobjeví. Svět ve filmu je, dá se říci, abstraktní. Příběh jsem chtěl vyprávět hlavně obrazem a vylíčit emocemi. Stává se, že v životě potkáme člověka, kterému se podíváme do očí a oba navzájem víme, že patříme k sobě. Tento druh emocí je pro mne důležitý. “

Jak vznikal příběh?

„Do centra tohoto posedlého vztahu mezi dvěma ženami je přidán Phil, Monin bratr, který je zaslepený náboženstvím a prostřednictvím něj hledá životní cestu. Bratr se sestrou jsou v některých věcech podobní – oba dva nejsou spokojeni se svým životem, hledají něco jiného, něco velkého a zároveň se navzájem nesnášejí.“

Proč jste pro hlavní postavy zvolili právě tyto herce?

„Paddyho znám již dlouho. Spolupracoval jsem s ním na předešlém projektu a skvěle se mi s ním pracovalo. Cítil jsem, že má polohu, kterou jsem toužil objevit. Hned, jak jsem se rozhodl pro postavu Monina bratra, napadl mne Paddy. Byla to skvělá volba. Při hledání představitelky Mony jsem strávil dlouhé měsíce hledáním. Zaměřil jsem se na neherečky. Nechtěl jsem profesionálku. Na pohovor jsme pozvali stovky děvčat, ale žádná se neshodovala s našimi představami. Po tom všem jsem zjistil, že přece jen budeme potřebovat profesionálku. Našli jsme Natalii, byla skvělá, neuvěřitelná. Udělali jsme pár kamerových zkoušek, po kterých jsme byli rozhodnuti, že jsme našli naši hrdinku. Pro postavu Tasmin jsme oslovili začínající herečky, ale i některé z už provařených. Věděli jsme, že musí být jedinečná, dostatečně komplikovaná a průměrně zkažená. Našli jsme Emily. Přesně věděla, co od ní očekáváme. Postavu Tasmin okamžitě pochopila.“

Jak jste dále vybrané herce formovali?

„Už dávno jsem zjistil, že neexistuje univerzální klíč, jak k nim přistupovat. Všichni jsou jiní a na každého platí něco jiného. Důležité je přistupovat ke každému individuálně. Vždy je nutné propracovat se k absolutní přirozenosti a expresívnosti. Pod tím však nemám na mysli momenty, kdy na sebe lidé křičí a popřípadě u toho ještě rozbíjejí talíře. S herci jsem absolvoval několik sezení a společně jsme si povídali o jednotlivých postavách. Věděl jsem, že Emily umí hrát na violoncello, požádal jsem ji aby zahrála… Natalie byla v místnosti také a všiml jsem si, že je velmi citlivá a hudba ji dohnala skoro až k slzám. Dohodli jsme se, že Emily bude na cello hrát i ve filmu.“