Filmové novinky z Polska, Slovenska či Maďarska jsme, a není to tak dávno, mohli běžně vídat nejen na filmových přehlídkách, ale i v normálních kinech. Část slovenských filmů se díky koprodukcím do České republiky dostane, ale o polské tvorbě se dozvídáme jen sporadicky, převážně z televizní obrazovky. Festival českých, polských a slovenských debutů Těrlické filmové léto, jehož 12.ročník se uskutečnil počátkem září, je komorní akce v malebné obci u Havířova, kde diváci i hosté mají k sobě velmi blízko. Rekreační oblast kolem Těrlické přehrady je u hranic s Polskem a Slovenskem, což i symbolizuje náplň festivalu.
Nejbohatěji a žánrově nejpestřeji byla zastoupena česká kinematografie – filmy Mistři, Sentiment, Silný kafe a Vaterland-Lovecký deník. Zaujaly i polské a slovenské publikum. Jejich kvality potvrdilo i ocenění: Cenu Zlatý debut porota přiřkla Najbrtovým Mistrům (šance měl i Vaterland), Cenu diváků získalo Silný kafe. Slovákům se příliš nevedlo, pozdní debut Zity Furkové Jesenná (zato) silná láska je příliš křečovitý. Příslibem do budoucna je však Andrea Horečná, jejíž (mimosoutěžní) krátká poetická etuda Tak dávno som ti nenapísala odhaluje tajemný ženský svět a prožívání partnerských vztahů pomocí divadelně tanečních technik.
Tituly ze sekce filmové hity není třeba příliš představovat (Král zlodějů, Zostane to medzi nami, Post coitum, Jedna ruka netleská). Uveden byl i film Velká voda Iva Trajkova, balkánské drama vzniklé v česko-makedonské koprodukci. Z polských děl stojí jistě za zmínku Pornografie Jana Jakuba Kolského. Tento příběh o manipulaci citů dvou mladých lidí se odehrává na statku kdesi v okupovaném Polsku. Je ztvárněn s vizuální působivostí a stylizací, která se blíží osobité poetice autora předlohy, ironika Witolda Gombrowicze. Další snímky neprozrazovaly větší ambice: film Nikdy v životě Ryszarda Zatorského se podobá telenovele a Stará báj Jerzyho Hoffmana je výpravná pseudohistorická sága z 9. století.
Polské debuty akcentovaly tíživost tamní sociální situace. Velmi tradičními postupy byl natočen televizní film Lucie a její děti Sławomira Fabického, vesnická balada o trápení prosté ženy, která žije se slabošským mužem a despotickou tchyní. Neurovnaný život a vztahy několika nezaměstnaných z horší čtvrti města Lodže zas mapuje snímek Dotkni se mne Anny Jadowské a Ewy Stankiewiczové. Drsný, záměrně neucelený a ruční kamerou roztřesený film – s pozoruhodným výkonem Ewy Szykulské – byl již uveden i na karlovarském festivalu.
Nejvíce tvůrčí originality prokázal Jacek Filipiak ve svém debutu Stržen. Portrét citlivého chlapce, který kvůli matčině duševní nemoci vyrůstá v dětském domově, prochází nápravným ústavem a nakonec se vrací mezi „normální“ děti, je plný násilí, pokořování a odcizení. Avšak přesto v divákovi zanechává světélko naděje. Pečlivá práce režiséra s chovanci ústavu, dětmi i herci dala velkou autenticitu této syrové sondě do odvrácených stran dnešní nablýskané reality.
Podoba Těrlického léta krystalizovala postupně; nejprve to byla jen přehlídka českých a polských filmů, pak vznikla soutěž debutů,a později přibyly i filmy slovenské. Vedle soutěžní sekce jsou zde uváděny i divácké hity, v retrospektivě pak profily klasiků. Letos tu byly promítnuty filmy Zbyňka Brynycha (Transport z ráje,...a pátý jezdec je strach, Dialog 20-40-60), Petra Solana (Kým sa skončí táto noc, Boxer a smrť, Slávny pes) a Janusze Morgensterna (Jowita, Je třeba zabít tu lásku, Žlutá šála).
