Začátek 90.let. Nejstarší most Paříže je v dezolátním stavu. Do turistických průvodců ho vrátí až kompletní rekonstrukce.

Dočasnými obyvateli mostu jsou bezdomovci Hans a Alex. Hans je starý klíčník, muž kdysi úspěšný a spokojený. Jeho jediným dnešním majetkem jsou ale ampule s uklidňováky pro mladého Alexe (Denis Lavant).

Při jedné ze svých bezesných potulek narazí Alex na Michele (Juliette Binoche), slepnoucí malířku na útěku z domova.

I ona se usídlí nad jedním z oblouků prastaré spojky mezi dvěma seinskými břehy, a tím zcela naruší bezedné klima, které tu dosud panovalo.

Hans, vědom si svého společenského postavení, hodlá zapomenout na sebe sama a v klidu dožít, a tak ve svém okolí nesnese ženu, objekt naplnění. Jak sám v jedné scéně Alexovi říká- „Tohle není život vhodný pro lásku.“

Přesto ale ani on neodolá a vyslouží si ještě jeden horký polibek… a pak smrt.

Cesta, kterou k sobě hledají Alex s Michele, je daleko trnitější a čeká je rozhodně víc, než přejít jeden most.

Milenci z mostu Pont-Neuf jsou třetím celovečerním filmem Leose Caraxe, francouzského filmaře, který sice nenatočil mnoho, ale na oplátku jsou to díla mimořádně zajímavá.

Caraxe vždy uchvacoval muž, který prožívá hluboké zamilování.

Zde, na mostě, jde o touhu až sžíravou.

Toho důkazem je pro mne obraz, kdy se v metře začnou objevovat plakáty s Micheliným obličejem, které vyzývají, aby se neprodleně dostavila na oční operaci, neboť byl vyvinut nový lék na její vzácnou chorobu. Alex se nechce smířit s tím, že by mu Michele, zatíženou jejím prvním milostným vztahem) mohl kdokoli ukrást, a tak plakáty podpálí (podobně jako dříve podpálil/zanítil/vznítil její jediné zdravé oko). Když tuto činnost posléze provozuje ve větším měřítku, vykoleduje si vraždu a vězení. Odloučení.

Carax před diváka důmyslně staví extrémní protiklady, které dělají z vcelku banální zápletky film, na který nezapomenete.

Oheň a ohňostroj jako parafráze touhy a milostné erupce v kontrastu s ledovou řekou a smutným deštěm.

Dokumentárně laděný úvod filmu, kdy sledujeme, jak dopadne bezdomovec, který se připlete do cesty sběrnému policejnímu autobusu, a oproti tomu až pohádkové scény při městských oslavách, kdy Alex řídí motorový člun a Michele za ním na vodních lyžích… nebo již zmiňovaný ohňostroj a v popředí divoká taneční sekvence.

Mohu mít výhrady ke zvolené hudbě, která mi přijde vůči ději místy vyloženě hrubá (že by ale další kontrast?), a určitě mám výhrady k až příliš volnému tempu příběhu, rozhodně ale uznávám herecké výkony obou hlavních představitelů, kteří se mimochodem Caraxovi stali téměř dvorními herci.

Lavant i Binoche patří nejen k těm, které si zapamatujete- začnete je vyhledávat.

Ve zkratce: