Existují dva typy filmových soundtracků. Ten první se dá poslouchat i bez znalosti filmu, může být brán jako specifické hudební album, žije si svým vlastním životem nezávislém na úspěchu filmu. Na domácí scéně tak zafungovala například hudební stopa ze Šakalích let, ze Šeptej nebo ze Samotářů. Pak jsou soundtracky, které jsou přímo vázané k zážitku z filmu, evokují nám jeho atmosféru, při poslechu si vybavujeme konkrétní scénky, většinou na něm nechybí vypíchnuté hlášky. Nejsou-li však podpořeny zážitkem z filmu, přestávají být samy o sobě atraktivní. Takových je velká většina a soundtrack k filmu Mazaný Filip k nim patří.
Mazaný Filip je velmi precizně zpracovanou parodií na americké gangsterky třicátých let. Zamotaný příběh losangelského podsvětí z roku 1936, který odhaluje šarmantní detektiv Phil Marlowe, je ve slovu i obrazu jednou velkou citací. Není tedy důvodu, aby se stylizace věrná dobové atmosféře neobjevila i ve zvukové stopě. Režisér Václav Marhoul vsadil v tomto ohledu na jistotu a vzal si k ruce jednoho z nejpovolanějších - Čechokanaďana Milana Kymličku. Pro osmašedesátníka, který má za sebou více než tři desítky filmových soundtracků české i severoamerické provenience a nepřeberné množství seriálové a rozhlasové hudby, musela být zakázka na Mazaného Filipa nenáročným odreagováním.
Hudební stopa věrně kopíruje atmosféru, jaká v amerických velkofilmech třicátých let vládla. Hororové smyčcové plochy jsou střídány barovými swingovými šlágry či výpravnými muzikálovými kreacemi. Základní osu tvoří, krom jedenácti vsunutých dialogů a monologů, náladotvorné skladby symfonického orchestru, nechybí samozřejmě písničky, které byly napsány pro původní divadelní hru divadla Sklep ("Když chceš pít", "Hej, Kide!"). Příjemným osvěžením jsou pak dvě latinsko-americké písně z oblíbeného Marlowova mexického baru - "Guisa Cacha" a "El Bracero Y La Pachuca", které jsou datem svého vzniku dokonce velmi blízké době, do které je film situován.
Soundtrack splňuje všechna kritéria, která by od něj mohl divák poznamenaný zkušeností s filmem očekávat. Věrohodně navozuje atmosféru, jakou Mazaný Filip má. Hlášky, které jsou na něm použity, mají velkou šanci vstoupit do obecného povědomí, podobně jak tomu bylo u sklepácké Pražské pětky. Deska je pěknou vzpomínkou na film, nicméně hudba z ní bude vždy připomínat něco, co už jsme slyšeli jinde; sama o sobě významnější hodnotu nepředstavuje.
