„Moje rodina byla trochu jako ‚Pop rodina‘ – víte, jako ty rodiny, které jste na konci šedesátých let mohli vidět v pokrokových učebnicích o sexu. Na první stránce je celá rodina někde v lese v džínách a na další stránce tam stojí nazí, aby dali najevo, jak dobře jim spolu je,“ vzpomíná Gondry v rozhovoru se Sjónem Sigurdssonem pro knihu Post o Björk.
Gondryho dědeček Constant Martin vynalezl syntezátor Clavioline a měl obchod s elektrickými varhany. Když podnik převzal Gondryho otec, objevily se v něm elektrické kytary. Gondry však chudým muzikantům nástroje víceméně rozdával, a tak obchod zkrachoval. Ještě předtím však otec svým synům věnoval bicí a baskytaru. Všestranně nadaný Michel tehdy založil svou první punkovou kapelu. Za studií na pařížské akademii Gondry potom zformoval skupinu Oui Oui, pro kterou zároveň začal točit klipy.

Human Behavior svým způsobem definuje Gondryho pracovní postupy. Sny a představy se míchají s realitou (pokud i ta není jen dalším snem). Z kombinace dětské estetiky a rafinovaných vizuálních efektů vyvěrá divoce hravá představivost.
V následujících letech Gondry spolupracuje s muzikanty tak rozdílných žánrů, jako Beck, Wyclef Jean i Kylie Minogue a skupinami Massive Attack, Rolling Stones, či Foo Fighters, nebo Chemical Brothers.
O Gondryho jedinečném postavení v branži hovoří i to, že v letošních nominacích na MTV Video Music Awards je Gondry jen v kategorii Nejlepší režie zastoupen hned dvakrát.

Po krátkém filmu La lettre z roku 1998 přichází o tři roky později Gondryho celovečerní debut. Film se jmenoval Slez ze stromu (Human Nature) a režisér tu spolupracoval s vyhlášeným scénáristou Charliem Kaufmanem (V kůži Johna Malkoviche (Being John Malkovich). Artově laděná komedie obsazená Patricií Arquetteovou a Rhysem Ifansem nezaznamenala téměř žádný komerční úspěch. Představila však Michela Gondryho těm divákům, kteří opovrhují MTV a videoklipem vůbec.
Stejného roku Gondry natočil také krátkou surrealistickou hříčku One Day…, ve které sám hraje chlapíka, kterého honí jeho vlastní výkal.
V roce 2003 přišly dvě DVD – The Works of Director Michel Gondry, kde jsou režisérovy klipy, krátké filmy i reklamy, a I've Been Twelve Forever, které pojednává o Gondryho inspiracích.
Z roku 2003 pochází i dvouminutová hudební komedie Pecan Pie, ve které si Jim Carrey zahrál chlapíka, jehož postel je mu i autem, a zatímco si zpívá „Pecan Pie“, dorazí k benzínce, kde mu pumpaři (komici Eric & Ramzy) vymění deku…
Jim Carrey posléze dostal hlavní roli v Gondryho celovečerní komedii Věčný svit neposkvrněné mysli (Eternal Sunshine of the Spotless Mind). Dle Gondryho námětu ji napsal opět Charlie Kaufman. Hvězdné obsazení (Kate Winslet, Jim Carrey, Kirsten Dunst, Elijah Wood), masivní reklamní kampaň i přístupnější příběh udělaly Svitu velmi slušnou návštěvnost. Gondry se ukazuje jako mistr momentů a autor precizní obrazové techniky. Trošičku mizí jeho videoklipová nápaditost. Nejvíc se však obnažují Gondryho vypravěčské slabiny – kdyby byly oba jeho filmy krátkometrážními etudami, sklízely by nejspíš mnohá festivalová ocenění, ale v celovečerním formátu má režisér sklony k opakování a ztrátě tempa.
V současné době Michel Gondry v Paříži konečně natáčí The Science of Sleep, svůj první kompletně autorský projekt, který byl čtyři roky u ledu kvůli oběma předchozím snímkům.
Pro New York Times Gondry nastínil děj takto: „Je to o dobývání snů. (…) Hrdina se nedokáže probudit, protože lidé v jeho snech nechtějí, aby ten sen opustil, a tak ho unesou. V tom snu je chlápek, který spáchá vraždu holicím strojkem. Holicí strojek se zvětší a holí všechno v dohledu.“
V hlavních rolích opět Patricia Arquette a Rhys Ifans.
Příští rok by pak měl Michel Gondry segmentem 14th arrondissement přispět do povídkového pásma Paris, je t'aime, a to vedle takových tvůrců, jako bratři Coenové, Tom Tykwer, Mike Figgis, Mamoru Oshii, Vincenzo Natali, či Jean-Luc Godard.