Hereckých legend, jež by se hřály na výsluní popularity po čtyři desetiletí, není mnoho. Britský herec Michael Caine patří k nejzajímavějším (a nejlepším) hercům stříbrného plátna. I po překročení sedmdesátky se má čile k světu a zdá se, že herectví na hřebík hned tak nepověsí.
Michael Caine se narodil jako Maurice Micklewhite 14.března 1933 v Londýně. Už v patnácti letech odešel ze školy, zapojil se do pracovního procesu a po čase odjel do války v Koreji. Po návratu domů se stal asistentem ředitele v jednom divadle, přijal jméno Michael Caine a začal pokukovat po herectví, které prvně okusil na divadelních prknech a v televizi. Start Caineovy herecké kariéry však nebyl nijak výrazný. Roku 1955 se poprvé oženil (manželství vydrželo jen tři roky), narodila se mu dcera. Následující rok si odbyl svůj filmový debut. Rolička v komedii Sailor Beware! byla natolik malá, že nebyl uveden ani v titulcích, což byl případ i celé řady dalších filmů, ve kterých se mihnul. Jeho regulérním debutem se tentýž rok stal válečný snímek A Hill in Korea. Dostal jen maličkou roli, ale působil zároveň jako technický poradce. O výraznějších vedlejších rolích si Caine mohl zatím nechat jen zdát (stejně jako o jménu v titulcích).
Komedie The Two-Headed Spy mu nabídla pouze roli gestapáka, ale také možnost zahrát si spolu s Jackem Hawkinsem, se kterým se o pět let později setkal ve válečném filmu Zulu, kde už měl velkou roli. K té se dostal až začátkem 60. let, kdy se začal intenzivněji věnovat televizní tvorbě (například klasické shakespearovské drama Hamlet, v němž si Caine zahrál Horatia vedle Christophera Plummera a Roberta Shawa). Maličká role v komedii s Peterem Sellersem Falešná ruka zákona byla poslední, kdy se nedostalo jeho jméno do titulků. V roce 1965 se Caine konečně dočkal své první hlavní role - detektiva v thrilleru Případ Ipcress. O co déle musel Caine čekat na svou velkou filmovou příležitost, o to rychleji začal sklízet zasloužené úspěchy. Za Případ Ipcress byl nominován na cenu BAFTA a již za svou druhou hlavní roli, v dramatu Alfie, získal v následujícím roce nominaci na Oscara. Natočil několik komedií, mezi nimiž figuroval i snímek Sedmkrát žena, kde se znovu setkal na plátně s Peterem Sellersem, ovšem tentokrát mu již byl důstojným hereckým partnerem.
Michael Caine se až na výjimky věnoval "lehčím" žánrům, jako byl krimi thriller The Italian Job (my jsme měli možnost vidět jeho remake Loupež po italsku) z roku 1969. Tentýž rok natáčí také slavné válečné drama Bitva o Británii, následované dalším válečným kouskem Příliš pozdní hrdina. Velkou popularitu si Caine získal v roli drsňáka Cartera v krimi Get Carter, což je další ze snímků, které byly v Británii natolik oblíbené, že se nedávno dočkaly svého amerického remaku. Roku 1972 se objevil společně s Laurencem Olivierem v thrilleru Slídil a byl nominován na Oscara (představil se rovněž v předělávce tohoto snímku z roku 2007, tentokrát však podědil Olivierovu úlohu stárnoucího manipulátora Wykea). Caine byl v té době již velkou britskou hvězdou a ve filmech se objevoval po boku jiných slavných herců, jakým byli Sidney Poitier v thrilleru Spiknutí nebo Sean Connery v jednom z nejvýznamnějších snímků Caineovy kariéry - drama Muž, který chtěl být králem. 70. léta přála v Británii především válečným filmům a Caine si v řadě z nich zahrál, např. Orel přistál nebo Příliš vzdálený most, kde se opět setkal s Seanem Connerym. 
Začátek 80. let mu opět přinesl roli, za kterou byl nominován na Oscara, v dramatu Rita. Následuje opět celá řada vynikajících filmů, například režijní počin Alana Aldy Sladká svoboda, Mona Lisa Neila Jordana a především mistrovské dílo Woodyho Allena Hana a její sestry, kde Caine exceluje ve vedlejší roli a odnáší si zaslouženě svého prvního Oscara. Na konci 80. let se objevil v dalších zajímavých filmech, jako byla komedie Franka Oze Špinaví, prohnilí lumpové. V dalším desetiletí už to tak slavné není, Caine nenatáčí tak intenzivně, jako v uplynulých letech a do jeho filmografie přibývají spíše nepovedené snímky, např. akční film Aljaška v plamenech nebo průměrná kriminálka Krev a víno. 
V druhé polovině 90. let natáčí příjemnou komedii Tichý hlas a především vynikající drama Lasseho Hallströma Pravidla moštárny. Za vedlejší roli dobrosrdečného Dr. Larche získává svého druhého Oscara. Po dalších matných filmech Zlaťák, remake Sejměte Cartera, kde si zahrál čestnou roličku protivníka hlavního hrdiny (v podání Sylvestra Stallona, s nímž natočil v roce 1981 drama Vítězství) nebo komedie se Sandrou Bullockovou Slečna drsňák, si zahrál v Quills - Perem markýze de Sade. V loňském roce podal opět výborný výkon v Tichém Američanovi, za kterého byl již pošesté nominován na Oscara.Michael Caine je jedním z nejpracovitějších herců světa, za svou téměř padesátiletou filmovou kariéru stihl natočit bezmála stovku snímků všech žánrů. Od roku 1973 je ženatý se Shakirou Caineovou, s níž má dceru Natashu. I když byl známý svým bouřlivým životem, těší se ze strany diváků vážnosti a uznání. Michael Caine je jednou z největších britských hereckých legend a svými snímky z posledních let - Tichý Američan, Moje krásná čarodějka, Potomci lidí, Dokonalý trik a také Batman začíná a Temný rytíř, v nichž hraje „čestnou“ úlohu komorníka Alfréda - názorně ukazuje, že má stále filmovému světu co nabídnout. I když už se dávno přeorientoval z rolích ústředních na učitele hlavních hrdinů.
