Předem: předpokládám, že jste film viděli. Pokud ne, berte na vědomí upozornění, že text obsahuje vyzrazení rozluštění kina.
Matrix Reloaded je nepochybně pop, jak píše kolega Rynda. Je dětinský, neurážlivý, naivní a uhlazený, ačkoli se tváří ohromně vážně a místy i provokativně. Je komerčním produktem s brilantně zvládnoutou PR. „Netušené hypertextové trajektorie“ kolegy Fily přenechám psychiatrům. Naprosto odmítám i Filovo přesvědčení, že Matrix Reloaded je víc, než jen film. Proboha? Obsahuje snad poselství? Jaké?? Jde o křížence několika médií? Nikoli. Matrix sám je fenoménem, ale Matrix Relaoded je jen filmem, druhým dílem trilogie, a navíc počertech špatným kinem.
Matrix byl do jisté míry dobře udělaným filmem. Měl hrdinu, se kterým se divák mohl ztotožnit. Anderson, stejně jako divák, teprve poznával a objevoval Matrix i své schopnosti a vše konfrontoval se zažitou skutečností. Byl to hrdina v ohrožení, který musel „skočit“- tedy překonat sám sebe. Snímek měl excelentní expozici (střídání dvou realit), jednoduchou a uchopitelnou myšlenku, i silný závěr.
Matrix Reloaded takhle nefunguje. Krom nedostatků, které již popsal kolega Rynda, já mám dojem, že ta hlavní moucha masařka sedí jinde, na charakterech. Expozice sama zajímavá je: Neo se musí rozhodnout, zda bude zachraňovat Svět, nebo Trinity. Bohužel později se řeší zákulisní spory a opakované bádání nad „předurčeností“. Závěr, ve kterém se „Wachowski Brothers“ k úvodnímu tématu jaksi vracejí, vypadá jako špatný vtip.
Obrovským problémem scénáře je, že hrdina a jeho spojenci nemají proti agentům účinnou obranu- kromě Neova ojedinělého a jak se ukazuje také neúspěšného pokusu nabourat se do agenta Smithe, nemají hrdinové způsob, jak nepřítele porazit. Maximálně ho mohou zdržet. Celá trojka je tak odsouzena buď k útěku okamžitému, anebo postupnému, odrážet útoky dokud a) to druhou stranu přestane bavit, b) odněkud nepřiletí Neo. A Neo přiletí vždy. Jeho nadlidské vlastnosti jsou však dalším oslabujícím prvkem konfliktu strojo-lidí a lido-strojů, kde se může stát víceméně cokoli a jakkoli, jenom ti dobří nesmí prohrát. Což je důvod, proč nefungují jinak velkolepé bojové scény. Když Neo od smečky agentů po supermansku konečně utíká, cítím se podveden, proč sleduji několikaminutovou, bezpochyby technicky dokonale provedenou bitku, když tato postrádá finále, moment překvapení, odměnu???
Autoři si jsou vědomi slabosti historky. Proč by jinak prostor zaplňovali tolika vedlejšími figurami? Jaký obrat do děje přinesou dredatá dvojčata? Jaký význam má navigátorova pře s milenkou a všechny její starosti? A konečně, proč jinak tak úporně vyvolávat dojem osudových myšlenkových toků? Cizí slova a odborné pojmy ale jenom dláždí cestu k Potěmkinově vesníci, pro kterou je charakteristická sebezahleděnost, naprostá neschopnost udělat si ze sebe srandu a „těžký zadek“ vůbec. S tím souvisí i vzývané „mýty“. Ale co je za mýtus na tom, že se někdo jmenuje Morpheus, nebo Persephone, či Niobe? Odkazují charakterové vlastnosti filmových figur ke svým antickým předkům? Ne. Bude mýtem můj syn proto, že mu dám jméno Ježíš? Těžko.
V souvislosti s tím se lze ptát, pro koho je Matrix Reloaded určen. Při sledování Matrixu jsem měl dojem, že s hrdinou se nejvíc může identifikovat dospívající mládež, která také svým způsobem vstupuje do „jiného“ světa a hledá nějakou oporu- ty to dokážeš, my ti věříme. Didaktika a úmorná repetitivnost osvětlování hrdinovy cesty v Matrix Reloaded mě ale přivádí k názoru, že cílovka Reloaded by mohla být někde u 8 let. Ano, „mohla by být“, neboť dialogy bia se tváří ohromně sofistikovaně a nadužívání výrazů jako „kauzalita“ 8 leté děti maximálně zmate. Navíc biják obdržel rating „R“, takže na to caparti stejně nemohou.
Tedy se dostáváme na úroveň předpubertální mládeže (15 let), která jediná snad může do hloubky porozumět momentu, kdy krásná Monica Bellucci mění klíčníka za vášnivý polibek od Nea (a před Trinity!). Ach! Nemohli byste být naivnější? Ano! Ten polibek sám by mohl vstoupit do dějin jako ten nejneerotičtější polibek všech hollywoodských dob, stejně jako milostná scéna Trinity a Nea.
O cílovce a celkovém názoru studia svědčí i to, že většina Sionských vůdců (krom radního pochopitelně) jsou černoši, zatímco „The One“ (Vyvolený) je bílý jak stěna, stejně jako VŠICHNI agenti, anebo zrádci (viz první, a zřejmě poslední díl). Tedy všichni, kdo JEDNAJÍ, kdo ZODPOVÍDAJÍ, kdo ZACHRAŇUJÍ, jsou bílí, zatímco křoví, i když mocné, tvoří černí. Je to nějaký posun oproti akčním filmům posledních desetiletí, kde z dvojice (skupiny) hrdinů vždy jako první zařve ten černý? Plebs siónský pak je klasický blade runnerovsko-hvězdně válečný přírodní mix. Tím nás králičí nora zavádí na tu mnohde oslavovanou párty… kde si produkce na setu rozhodně vyslouží potlesk. Proč ale probůh ZASE a JAKO VŽDY lidé žijí na hranici chudoby a přitom výkonné stroje atp nepopiratelně mají? Žijí pod diktaturou? Anebo se sami zříkají požitků? Ach ach. Proč se plechové bubny (vidíme je) mění v tucku, kterou nevidíme?
Největší soda a vítězství naprosto nehollywoodského vyprávění slovy nad očekávaným vyprávění obrazem však přijde na konci. Když se člověk prosedí první nuda nuda nuda hodinou, dostane se mu té akční kýčovky- no alespoň je technicky bravurní. Pak ale, když bych čekal gradaci a akční záchranu Trinity/ Siónu, přijde naprosto nepřípadná a vědecká (na stopáži 120 minut!!!) diskuse Nea s architektem, jenž si v rámci dramatického dialogu vystačí sám- „Jedněmi dveřmi zachráníš Svět, druhými Trinity. Ale ty už sis přece vybral.“ Tomu se říká „O nás bez nás.“ Jako kdyby už zavírali studio, Neo prostě vejde do jedněch dveří bez jakékoli divákovy účasti.
Dílo zkázy druhého dílu trilogie dovrší slovně odvyprávěná (!) zkáza Sionu a taktéž slovní upozornění, že už je konec. Že by se tvůrci chtěli vymanit ze sterotypů Hollywoodu právě pohrdnutím akcí, které nahradili planým, instantním filosofováním, které se vyznačuje tím, že postavy panákovitě přejdou před kulisu a se zamračeným obočím začnou pindat o nepoučitelnosti lidí? Snad. Pak na ně ale platí stejná poučka, jako na Evropany, kteří se snaží postavit akční, hollywoodský příběh, z podstaty takovému druhu vyprávění nevěří. A stejně jako když Neo nevěří a Sion padne, pak když autor nevěří, dílo padne.
The Matrix Reloaded: Jako kdybych zasedl k již běžícímu filmu, ze kterého mě následně vyšoupli dřív, než to skončilo.
Apropo: proč ty stroje náročně vrtají do skály, když lidé do Matrixu a zpět cestují jak metrem? A proč vlastně VŮBEC vrtají, když architekt Neovi vysvětlí, že „vyvolenost“ je forma kontroly? To si snad mohli dát pohov, ne?
