The Surprise se div nepotopí a mužstvo myslí na domov.
Kapitán Jack Aubrey (Russell Crowe) se ale rozhodne Acheron zastavit za každou cenu. V průběhu děje začne být francouzskou lodí přímo posedlý, což dobře ukazují záběry, kdy zadumaně očima probodává její model.
Stíhací plavba za Acheronem zatím plyne svým poklidným tempem. Vydrhneme palubu, provedeme výměnný obchod s indiány, obeplujeme mys Horn, zastavíme na Galapágách. Připomíná to zeměpisný pořad BBC. Weir se tu zjevně pokouší nastínit skutečný úděl lodi z těch dob, kdy válčení šlo ruku v ruce s objevováním a zároveň tvoří půdu pro jediný dramatický vztah jinak lineárního vyprávění.Opozici emotivnímu a živočišnému kapitánu Aubreymu totiž tvoří jeho dávný kamarád, přemýšlivý, obrýlený lodní lékař Stephen Maturin (Paul Bettany). Vztah těchto dvou mužů se postupem doby rozepne přes celou šířku plátna.
Posádka The Surprise je pouze jednoduše roztypizována- od starocha s temnými biblickými průpovídkami až k malému hrdinovi. Když se pak někomu něco stane, přistihnul jsem se, že mi to –na rozdíl od posádky- bylo úplně jedno.
Russell Crowe předvádí jeden z nejsilnějších výkonů sezóny. Opuchlý ve tváři, v umaštěných hadrech a s dlouhými vlasy.Jeho přípitek: „Na naše ženy a milenky… kéž se nikdy nepotkají“ je tváří v tvář živelný, ale koutkem úst také noblesní. Crowe posunuje biják o třídu výš.
Paul Bettany je mu odpovědným výrazem a úsporným projevem skvělým protihráčem. Nejvýraznějším z vedlejších hráčů je Billy Boyd.
Jakožto velkolepá podívaná (stálo to 135 miliónů dolarů), je Master and Commander vhodný především pro velké a dobře ozvučené sály. Dělostřelecké přestřelky jsou krutě suché, praskání dřeva slyšíte s přesností na třísky. Polety okolo lodí jsou strhující, stejně jako skutečný tajfun, ve kterém Weir natáčel dodatečné záběry.
Po většinu filmu se režisér vyjadřuje velmi elegantně. Emoce dokáže vyvolávat náznaky. Drobné momenty vybrušuje se zřejmou samozřejmostí. Při takové zdatnosti zamrzí, že je Master and Commander úpěnlivě středoproudou produkcí: klíčové momenty jsou předpřipraveny tak, aby neušly ani šatnářce, důležité věty jsou opakovány z několikera úst v téměř totožném znění, aby porozuměl i náhodný kolemjdoucí. Jakýkoli obrat lze předpovědět hodinu dopředu.
Napomáhá tomu absence motivace a s tím svázaný silný protihráč. Na začátku je takto exponován Acheron. Po úvodním střetu se do však popředí dostávají jiní protivníci- přírodní živly, posádka packalů a konečně i vlastní posedlost. Nicméně vždy chybí paradox. Plavba The Surprise (sic!) a její figury projdou přibližně tolika zvraty, jako přímky na glóbu.Oč silnější a bližší mohl být hlavní charakter, kdybychom od začátku znali i pohnutky kapitána francouzského. Oč humánnější celý ten film mohl být! Anebo naopak. Oč napínavější to mohlo být, kdyby Weir francouzkou loď jednoznačně zdémonizoval? Oč dramatičtější to mohlo být, kdyby byl Aubrey rozpolcený charakter.
